Druhá Kniha Královská 5

Náman malomocný od Elizea uzdraven. 20. Gézi zmalomocnel.

áman hejtman vojska krále Syrského, jsa muž veliký u pána svého, a osoba vzácná, skrze neho zajisté dal Hospodin vysvobození zemi Syrské, ten, pravím, muž tak udatný byl malomocný.

2 Byli pak vyšli z zeme Syrské lotríkové, kteríž zajali z zeme Izraelské devecku malou, a ta sloužila manželce Námanove.

3 Kteráž rekla paní své: Ó by pán muj dostal se k proroku, kterýž jest v Samarí, tedy on by ho uzdravil od malomocenství jeho.

4 A on všed, oznámil pánu svému, rka: Takto a takto pravila devecka, kteráž jest z zeme Izraelské.

5 Tedy rekl král Syrský: Jdi, vyprav se, a já pošli list králi Izraelskému. A odcházeje, vzal s sebou deset centnéru stríbra a šest tisícu zlatých, nad to desatero roucho promenné.

6 I prinesl list králi Izraelskému v tato slova: Hned, jakž te dojde list tento, aj, poslal jsem k tobe Námana služebníka svého, abys ho uzdravil od malomocenství jeho.

7 I stalo se, že když precetl král Izraelský ten list, roztrhl roucho své a rekl: Zdali jsem já Bohem, abych mohl umrtviti a obživiti, že tento poslal ke mne, abych uzdravil muže od malomocenství jeho? Nýbrž posudte, prosím, a pohledte, že príciny hledá proti mne.

8 A když uslyšel Elizeus muž Boží, že roztrhl král Izraelský roucho své, poslal k králi, rka: Proc jsi roztrhl roucho své? Necht nyní prijde ke mne a zvít, že jest prorok v Izraeli.

9 A tak pribral se Náman s jízdou svou a s vozy svými, a stál u dverí domu Elizeova.

10 Poslal pak k nemu Elizeus posla, rka: Jdi a umej se sedmkrát v Jordáne, a uzdraveno bude telo tvé, a cist budeš.

11 Tedy rozhnevav se Náman, bral se odtud a mluvil: Hle, rekl jsem u sebe, že jistotne vyjde, a stoje, vzývati bude jméno Hospodina Boha svého, a vznášeje ruku svou nad místem neduživým, tak uzdraví malomocenství mé.

12 Zdali nejsou lepší Abana a Farfar, reky Damašské, nad všecky vody Izraelské? Zdaliž bych se nemohl v nich zmýti, abych cist byl? A obrátiv se, jel s hnevem.

13 Ale pristoupivše služebníci jeho, mluvili k nemu a rekli: Otce muj, jakkoli velikou vec prorok ten rozkázal by tobe, což bys nemel uciniti toho? Cím tedy více, kdyžt rekl: Umej se, a budeš cist.

14 A protož sstoupiv, pohrížil se v Jordáne sedmkrát vedlé reci muže Božího. I ucineno jest telo jeho jako telo dítete malého, a ocišten jest.

15 A hned navrátil se k muži Božímu se vším komonstvem svým, a prišed, stál pred ním a rekl: Aj, již jsem poznal, žet není Boha na vší zemi, jediné v Izraeli. Protož nyní vezmi, prosím, dary tyto od služebníka svého.

16 On pak rekl: Živt jest Hospodin, pred jehož oblícejem stojím, žet nic nevezmu. A ac ho nutil, aby vzal, však nikoli nechtel.

17 I rekl Náman: Tedy nic? Ale necht jest dáno, prosím, mne služebníku tvému bríme zeme na dva mezky; nebot nebude více obetovati služebník tvuj zápalu aneb obetí bohum cizím, ale Hospodinu.

18 V této však veci odpust Hospodin služebníku tvému: Když vchází pán muj do chrámu Remmon, aby se tam modlil, a on podpírá se na mou ruku, že i já skláním se v chráme Remmon. Toho sklánení mého v chráme Remmon necht neváží, prosím, Hospodin služebníku tvému pri té veci.

19 I rekl jemu: Jdi v pokoji. A když odjel od neho nedaleko,

20 V tom rekl Gézi služebník Elizea muže Božího: Hle, nedopustil pán muj Námanovi Syrskému tomuto, aby dáti mel z ruky své to, což privezl. Živt jest Hospodin, žet pobehnu za ním, a vezmu neco od neho.

21 Protož bežel Gézi za Námanem. A vida Náman bežícího za sebou, rychle skocil s vozu vstríc jemu a rekl: Dobre-li se deje?

22 A on odpovedel: Dobre. Pán muj poslal mne, atbych rekl: Aj, ted nyní prišli ke mne dva mládenci s hory Efraim z synu prorockých; dej jim medle centnér stríbra a dvoje roucho promenné.

23 I rekl Náman: Radeji vezmi dva centnére. I prinutil ho. A svázav dva centnére stríbra do dvou pytlu, a dvoje roucho promenné, vložil to na dva pacholky své, kteríž nesli pred ním.

24 A když prišel na vrch, vzal to z rukou jejich, a složil v jednom dome, propustiv muže ty, kterížto odešli.

25 Sám pak všed, stál pred pánem svým. I rekl mu Elizeus: Odkudžto, Gézi? Odpovedel: Nechodil služebník tvuj nikam.

26 Kterýž rekl jemu: Zdaliž srdce mé nebylo pri tom, když obrátil se muž s vozu svého vstríc tobe? Zdaliž cas byl bráti stríbro aneb roucho, aneb olivoví a vinice, aneb stáda a voly, neb služebníky aneb devky?

27 Protož malomocenství Námanovo prichytí se tebe i semene tvého na veky. I vyšel od tvári jeho malomocný jako sníh.