Druhá Kniha Královská 6

Divové nekterí od Elizea cinení. 8. Syrských vpád na Izaelské. 25. Hlad v Samarí.

ekli pak synové proroctí Elizeovi: Ej, ted místo toto, v nemž bydlíme s tebou, jest nám tesné.

2 Medle, necht jdeme až k Jordánu, abychom vzali odtud jeden každý jedno drevo, a udeláme sobe tu místo, v nemž bychom bydlili. Jimž rekl: Jdete.

3 I rekl jeden: Prosím, pod také s služebníky svými. Kterýž odpovedel: A já pujdu.

4 Takž šel s nimi. A když prišli k Jordánu, sekali dríví.

5 I stalo se, když jeden z nich podtínal drevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkrikl a rekl: Ach, pane muj, a ta ješte byla vypujcená.

6 Jemuž rekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž utav drevo, uvrhl je tam, a ucinil, aby zplynula sekera.

7 A rekl: Vezmi ji sobe. Kterýž vztáh ruku svou, vzal ji.

8 Když pak král Syrský bojoval proti Izraelovi, a vešel v radu s služebníky svými, rka: Na tom a na tom míste položí se vojsko mé:

9 Tedy poslal muž Boží k králi Izraelskému, rka: Viz, abys netáhl pres to místo, nebo tam Syrští jsou v zálohách.

10 Protož posílal král Izraelský na to místo, o kterémž mu byl rekl muž Boží, a vystríhal ho, aby se ho šetril a to nejednou ani dvakrát.

11 A tak zkormoutil se v srdci svém král Syrský pro tu vec, a svolav služebníky své, rekl jim: Proc mi neoznámíte, kdo z našich králi Izraelskému donáší?

12 Jemuž rekl jeden z služebníku jeho: Nikoli, pane muj králi, ale Elizeus prorok, kterýž jest v Izraeli, oznamuje králi Izraelskému slova, kteráž ty mluvíš v nejtajnejším pokoji svém.

13 Kterýž rekl: Jdete a vizte, kde jest, abych poslal a jal jej. I oznámeno jemu temito slovy: Hle, jest v Dotain.

14 Protož poslal tam kone a vozy a vojsko veliké. Kteríž pritáhše v noci, oblehli mesto.

15 Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklícilo mesto, koni i vozové. I rekl služebník ten jeho k nemu: Ach, pane muj, což budeme delati?

16 Kterýž odpovedel: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.

17 I modlil se Elizeus a rekl: Ó Hospodine, otevri, prosím, oci jeho, aby videl. A tak otevrel Hospodin oci služebníka toho, a videl, a aj, hora ta plná konu, a vozové ohniví okolo Elizea.

18 A když neprátelé táhli k nemu, modlil se Elizeus Hospodinu a rekl: Poraz, prosím, národ tento slepotou. I porazil je slepotou vedlé reci Elizeovy.

19 V tom rekl jim Elizeus: Nenít to ta cesta, ani to mesto. Podte za mnou, a dovedu vás k muži, kteréhož hledáte. Takž je vedl do Samarí.

20 I stalo se, když vešli do Samarí, že rekl Elizeus: Ó Hospodine, otevri oci techto, at vidí. Tedy otevrel Hospodin oci jejich, a videli, že jsou u prostred Samarí.

21 Rekl pak král Izraelský Elizeovi, když je uzrel: Mám-liž je zmordovati, otce muj?

22 Odpovedel on: Nemorduj. Zdaliž jsi je zjímal mecem svým a lucištem svým, abys je zmordoval? Dej jim chleba a vody, at jedí a pijí, a navrátí se ku pánu svému.

23 A tak pripravil jim hojnost velikou, a když pojedli a napili se, propustil je. Oni pak navrátili se ku pánu svému, aniž kdy více potom lotríkové Syrští vskakovali do zeme Izraelské.

24 Stalo se potom, že shromáždil Benadad král Syrský všecka vojska svá, a pritáh, oblehl Samarí.

25 Procež byl hlad veliký v Samarí; nebo aj, tak dlouho obleženo bylo, až hlava oslová byla za osmdesáte stríbrných, a ctvrtý díl míry káb trusu holubích za pet stríbrných.

26 I prihodilo se, když král Izraelský šel po zdi, žena jedna zvolala k nemu, rkuci: Spomoz mi, pane muj králi.

27 Kterýž rekl: Jestlit nespomuže Hospodin, odkud já mám pomoci tobe? Zdali z humna aneb z presu?

28 Rekl jí ješte král: Cožte pak? Kteráž odpovedela: Žena tato rekla mi: Dej syna svého, abychom ho dnes snedly, zítra také sníme syna mého.

29 I uvarily jsme syna mého, a snedly jsme jej. Potom druhého dne rekla jsem jí: Dej syna svého, abychom ho snedly. Ale ona skryla syna svého.

30 A když uslyšel král slova ženy té, roztrhl roucha svá. (Když pak on šel po zdi, videl lid, an pytel byl na tele jeho zespod.)

31 Protož rekl král: Toto mi ucin Buh a toto pridej, jestliže zustane hlava Elizea syna Safatova na nem dnes.

32 (Elizeus pak sedel v dome svém, a starší s ním sedeli.) I poslal jednoho z prístojících svých, a prvé než prišel posel ten k nemu, již byl rekl starším: Nevíte-liž, že poslal ten syn vražedlníkuv, aby stal hlavu mou? Šetrtež, když by vcházel ten posel, zavrete dvére a odstrcte jej ode dverí. Zdaliž i dusání noh pána jeho není za ním?

33 A když on ješte mluvil s nimi, hle, posel pricházel k nemu, a rekl: Aj, toto zlé jest od Hospodina, což mám déle cekati na nej?