Druhá Kniha Královská 7

Hojnost v Samarí predpovedína, 3 Syrští utekli. 17. Kníže nedoverné udáveno.

ekl pak Elizeus: Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: O tomto casu zítra míra mouky belné bude za lot stríbra, a dve míry jecmene za lot stríbra v bráne Samarské.

2 I odpovedel muži Božímu jeden z knížat, na jehož ruku král zpoléhal, a rekl: Kdyby otevrel Hospodin pruduchy nebeské, zdali by to býti mohlo? Kterýž rekl: Aj, uzríš ocima svýma, ale nebudeš jísti z toho.

3 Byli pak u vrat brány ctyri muži malomocní, kteríž rekli jeden druhému: Co tu sedíme, až bychom zemríti musili?

4 Díme-li: Podme do mesta, hlad jest v meste, i zemreme tam; pakli zde zustaneme, také zemreme. Protož nyní podte, a utecme do vojska Syrských. Budou-li nás živiti, zustaneme živi; pakli nás zbijí, též zemreme.

5 Vstavše tedy v soumrak, aby šli k vojsku Syrských, prišli až k kraji ležení Syrského, a hle, nebylo tu žádného.

6 Nebo Pán ucinil to, aby slyšelo vojsko Syrské hrmot vozu a zvuk konu, a tak hluk vojska velikého. I rekli jeden druhému: Hle, ze mzdy najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské, aby pripadli na nás.

7 A vstavše, utekli v soumrak a nechali tu stanu svých, a konu svých i oslu svých, a ležení, tak jakž bylo, a utekli pro zachování života svého.

8 Když tedy prišli malomocní ti na kraj ležení, všedše do jednoho stanu, jedli a pili, a pobravše v nem stríbro a zlato i roucha, odešli a schovali. Opet navrátivše se, vešli do jiného stanu a pobrali v nem, a odšedše, schovali.

9 I rekli vespolek: Nedobre deláme. Den tento jest den dobrých novin, a my mlcíme. Budeme-li cekati až do svitání, postihne nás nepravost; protož nyní podte, vejdouce, oznamme to domu královskému.

10 A prišedše, volali na branné mesta, a povedeli jim, rkouce: Prišli jsme do ležení Syrského, a aj, nebylo tam žádného, ani hlasu lidského, krome koní privázaných a oslu privázaných, a stanu, jakž prvé byli.

11 I volal ten na jiné branné, a ti ohlásili to po všem dome královském.

12 Vstav tedy král v noci, rekl služebníkum svým: Povím vám nyní, co jsou nám udelali Syrští. Vedí, že jsme hladovití, protož vyšli z ležení, aby se skryli v poli, rkouce: Když vyjdou z mesta, zjímáme je živé a vejdeme do mesta.

13 K tomu odpovídaje jeden z služebníku jeho, rekl: Necht, prosím, vezmou pet koní z tech, kteríž pozustali v meste. (Hle, onit jsou jako i všecko množství Izraelské, jenž zustali v nem, hle, jsou jako všecko množství Izraelské, kteréž již hyne.) Ty pošleme a prezvíme.

14 A tak vzali dva kone vozní, kteréž poslal král za vojskem Syrským, rka: Jdete a vizte.

15 I jeli za nimi až k Jordánu, a aj, po vší té ceste plno bylo šatu a nádob, kteréž metali od sebe Syrští, splašeni jsouce. Tedy navrátivše se poslové, oznámili to králi.

16 Protož vyšed lid, vzebral ležení Syrské. A byla míra mouky belné za lot, a dve míry jecmene za lot vedlé reci Hospodinovy.

17 Král pak byl ustanovil to kníže, na jehož ruku zpoléhal, u brány. Kteréhož pošlapal lid v bráne, tak že umrel, vedlé reci muže Božího, kterouž mluvil, když král k nemu byl sešel.

18 A stalo se tak, jakž mluvil muž Boží králi, rka: Dve míry jecmene budou za lot stríbra, a míra mouky belné za lot stríbra zítra o tomto casu v bráne Samarské.

19 K cemuž bylo odpovedelo kníže muži Božímu, a reklo: Kdyby otevrel Hospodin pruduchy nebeské, zdali by to podlé reci této býti mohlo? Jemuž on rekl: Aj, ty uzríš ocima svýma, ale z toho jísti nebudeš.

20 A tak se stalo jemu; nebo pošlapal ho lid v bráne, tak že umrel.