Druhá Kniha Královská 19

Potešení Ezechiáše v jeho úzkosti, 35. vojsko neprátelské pobito, i Senacherib.

o když uslyšel král Ezechiáš, roztrhl roucho své, a odev se žíní, všel do domu Hospodinova.

2 I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písare, i starší z kneží, oblecené v žíne, k Izaiášovi proroku, synu Amosovu.

3 Kteríž rekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržek i rouhání jest den tento; priblížilt se plod k vyjití, ale není síly pri rodicce.

4 Ó by slyšel Hospodin Buh tvuj všecka slova Rabsacova, jehož poslal král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, aby pomstil Hospodin Buh tvuj tech slov, kteráž by slyšel. Protož pozdvihni modlitby své za tento ostatek, kterýž se nalézá.

5 A tak prišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi.

6 Jimž odpovedel Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví Hospodin: Nestrachuj se slov tech, kteráž jsi slyšel, jimiž se mi rouhali služebníci krále Assyrského.

7 Aj, já pustím nan vítr, aby uslyše povest, navrátil se do zeme své, a uciním to, že padne od mece v zemi své.

8 Rabsace pak navrátiv se, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna; nebo uslyšel, (procež odtrhl od Lachis),

9 Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mourenínském, ano pravili: Aj, ted táhne, aby bojoval s tebou. I navrátil se, a však poslal jiné posly k Ezechiášovi s temito slovy:

10 Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, rkouce: Necht tebe nesvodí Buh tvuj, v nemž ty doufáš, ríkaje: Nebudet dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského.

11 Aj, slyšels, co jsou cinili králové Assyrští všechnem zemím, pohubivše je, a ty bys mel býti vysvobozen?

12 Zdaliž jsou je vysvobodili bohové tech národu, kteréž zahladili otcové moji, totiž Gozana, Charana, Resefa a syny Eden, kteríž byli v Telasar?

13 Kde jest král Emat, a král Arfad, a král mesta Sefarvaim, Ana i Ava?

14 Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslu, precetl jej, a vstoupiv do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš pred Hospodinem.

15 A modlil se Ezechiáš pred Hospodinem, rka: Hospodine Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Buh všech království zeme, ty jsi ucinil nebe i zemi.

16 Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevri, Hospodine, oci své a pohled; slyš slova Senacheribova, kterýž poslal k cinení útržek Bohu živému.

17 Takt jest, Hospodine, žet jsou zkazili králové Assyrští národy ty i zeme jejich.

18 A uvrhli bohy jejich do ohne. Nebo nebyli bohové, ale dílo rukou lidských, drevo a kámen, protož zahladili je.

19 A nyní, Hospodine Bože náš, vysvobod nás, prosím, z ruky jeho, at by poznala všecka království zeme, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem.

20 Tedy poslal Izaiáš syn Amosuv k Ezechiášovi, rka: Toto praví Hospodin Buh Izraelský: Zac jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského, vyslyšel jsem te.

21 Totot jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o nem: Pohrdá tebou, a posmívá se tobe, králi, panna dcera Sionská, potrásá za tebou hlavou dcera Jeruzalémská.

22 Kohož jsi zhanel? A komus se rouhal? Proti komu jsi povýšil hlasu a pozdvihls vzhuru ocí svých? Však proti svatému Izraelskému.

23 Skrze posly své utrhal jsi Pánu, a rekl jsi: Ve množství vozu svých vytáhl jsem na hory vysoké, na stráne Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu do nejdalších príbytku jeho, do lesu a výborných rolí jeho.

24 Já jsem vykopal a pil jsem vody cizí, a vysušil jsem nohama svýma všecky potoky podmanených.

25 Zdaliž jsi neslyšel, že již dávno jsem jej ucinil, a ode dnu starých jej sformoval? Což tedy nyní privedl bych jej k zkažení a v hromady rumu, jako jiná mesta hrazená?

26 Jejichž obyvatelé mdlí byli, predešení a zahanbení, byvše jako bylina polní a zelina vzcházející, jako tráva na strechách, a jako osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo obilí.

27 Sedání pak tvé, vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost tvou proti mne.

28 Ponevadž jsi se rozzlobil proti mne, a tvé zpouzení prišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chrípe tvé, a udidla svá do úst tvých, a odvedu te zase tou cestou, kterouž jsi prišel.

29 Toto pak mej, Ezechiáši, za znamení: Že jíte roku prvního to, což se samo rodí, též druhého roku, což samo vzchází, tretího teprv roku sejte a žnete, a štepujte vinice, a jezte ovoce z nich.

30 Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozustal, vpustí zase koreny své hluboce, a vydá užitek nahoru.

31 Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a ti, kteríž jsou zachováni, z hory Siona. Horlivost Hospodina zástupu uciní to.

32 A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdet do mesta tohoto, aniž sem strely vstrelí, aniž se ho zmocní pavézníci, aniž udelají u neho náspu.

33 Cestou, kterouž pritáhl, zase navrátí se, a do mesta tohoto nevejde, praví Hospodin.

34 Nebo chrániti budu mesta tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého.

35 Tedy stalo se té noci, že vyšel andel Hospodinuv, a zbil v vojšte Assyrském sto osmdesáte pet tisícu. I vstali ráno, a aj, všickni mrtví.

36 Procež odjel a utekl Senacherib král Assyrský, a navrátiv se, bydlil v Ninive.

37 I stalo se, když se klanel v chráme Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej mecem, a sami utekli do zeme Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo neho.