Druhá Kniha Královská 23

Joziáš náboženství obnovil, 21. velikunoc slavil, 29. zabit. 30. Po nem kraloval Joachaz, 34. a Joakim.

edy poslav král, aby se shromáždili k nemu všickni starší Judští a Jeruzalémští,

2 Vstoupil král do domu Hospodinova a všickni muži Judští, i všickni obyvatelé Jeruzalémští s ním, i kneží a proroci, a všecken lid od malého až do velikého, i cetl, aby všickni slyšeli všecka slova knihy smlouvy, kteráž byla nalezena v dome Hospodinove.

3 Potom stoje král na míste vyšším, ucinil smlouvu pred Hospodinem, že bude následovati Hospodina, a ostríhati prikázaní jeho, i svedectví jehoa ustanovení jeho, vším srdcem svým a vší duší svou, a plniti slova smlouvy té, kteráž jsou zapsána v knize té. K kteréžto smlouve i všecken lid pristoupil.

4 A prikázal král Helkiášovi knezi nejvyššímu a knežím nižším i strážným prahu, aby vymetali z chrámu Hospodinova všecky nádoby, kteréž udelány byly Bálovi a háji, i všemu vojsku nebeskému. Kterýž popáliv je vne za Jeruzalémem na poli Cedron, vnesl prach jejich do Bethel.

5 Složil také kneží , kteréž byli ustanovili králové Judští, aby kadívali na výsostech v mestech Judských a vukol Jeruzaléma; takž podobne i ty, kteríž kadívali Bálovi, slunci, mesíci a planétám, i všemu vojsku nebeskému.

6 Vyvezl také háj z domu Hospodinova ven z Jeruzaléma ku potoku Cedron, a spálil jej u potoka Cedron a setrel na prach; ten pak prach vysypal na hroby synu toho lidu.

7 Domky také sodomáru hanebných zkazil, kteríž byli pri dome Hospodinove, v nichž ženy tkaly kortýny k háji.

8 A kázal privésti všecky kneží z mest Judských, a poškvrnil výsostí, na nichž kadívali kneží, od Gabaa až do Bersabé. Zkazil také výsostí u bran, kteréž byly u vrat brány Jozue, knížete mesta, a byly po levé strane vcházejícímu do brány mestské.

9 A však nepristupovali ti kneží výsostí k oltári Hospodinovu v Jeruzaléme, ale jídali chleby presné mezi bratrími svými.

10 Poškvrnil také i Tofet, jenž jest v údolí syna Hinnom, aby více žádný nevodil syna svého aneb dcery své skrze ohen Molochovi.

11 Zahladil také ty kone, kteréž byli postavili králové Judští slunci, kdež se vchází do domu Hospodinova, k domu Netanmelecha komorníka, kterýž byl v Parvarim; a vozy slunce spálil ohnem.

12 Ano i oltáre, kteríž byli na vrchním paláci Achasovu, jichž byli nadelali králové Judští, a oltáre, jichž nadelal Manasses v obou síních domu Hospodinova, poboril král, a pospíšiv s nimi odtud, dal vysypati prach jejich do potoka Cedron.

13 Výsosti také, kteréž byly pred Jeruzalémem, a kteréž byly po pravé strane hory Olivetské, jichž byl nadelal Šalomoun král Izraelský Astarotovi, ohavnosti Sidonských, a Chámosovi, ohavnosti Moábských, a Melchomovi, ohavnosti synu Ammon, poškvrnil král,

14 A potrískal obrazy, háje posekal, a místa jejich naplnil kostmi lidskými.

15 Nadto i oltár, jenž byl v Bethel, a výsost, kterouž udelal Jeroboám syn Nebatuv, kterýž privedl k hrešení Izraele, i ten oltár i výsost zkazil, a spáliv výsost, setrel ji na prach; spálil i háj.

16 A obrátiv se Joziáš, uzrel hroby, kteríž tu na hore byli, a poslav, pobral kosti z tech hrobu a spálil je na tom oltári. A tak poškvrnil ho vedlé reci Hospodinovy, kterouž mluvil muž Boží ten, kterýž to predpovedel.

17 I rekl: Jaký jest onenno nápis, kterýž vidím? Odpovedeli jemu muži mesta: Hrob muže Božího jest, kterýž prišed z Judstva, predpovedel tyto veci, kteréž jsi ucinil pri oltári v Bethel.

18 Tedy rekl: Nechtež ho, aniž kdo hýbej kostmi jeho. I vysvobodili kosti jeho s kostmi proroka toho, kterýž byl prišel z Samarí.

19 Též všecky domy výsostí, kteríž byli v mestech Samarských, jichž byli nadelali králové Izraelští, aby popouzeli Hospodina, zkazil Joziáš, a ucinil jim rovne tak, jakž byl ucinil v Bethel.

20 Zbil také všecky kneží výsostí, kteríž tu byli, na oltárích, a pálil kosti lidské na nich. Potom navrátil se do Jeruzaléma.

21 Prikázal pak král všemu lidu, rka: Slavte velikunoc Hospodinu Bohu svému, jakož psáno jest v knize smlouvy této.

22 Nebo nebyla slavena taková velikanoc od casu soudcu, kteríž soudili Izraele, a po všecky dny králu Izraelských a králu Judských.

23 Osmnáctého léta krále Joziáše slavena jest ta velikanoc Hospodinu v Jeruzaléme.

24 Ano i veštce a hadace, obrazy i ukydané bohy, a všecky ty ohavnosti, což jich bylo videti v zemi Judské a v Jeruzaléme, vyplénil Joziáš, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize, kterouž nalezl Helkiáš knez v dome Hospodinove.

25 A nebylo jemu podobného krále pred ním, kterýž by obrátil se k Hospodinu celým srdcem svým, a celou duší svou, i všemi mocmi svými vedlé všeho zákona Mojžíšova, ani po nem nepovstal podobný jemu.

26 A však neodvrátil se Hospodin od prchlivosti hnevu svého velikého, kterouž vzbuzen byl hnev jeho proti Judovi, pro všecka popouzení, kterýmiž popouzel ho Manasses.

27 Protož rekl Hospodin: Také i Judu zavrhu od tvári své, jako jsem zavrhl Izraele, a opovrhu to mesto, kteréž jsem vyvolil, Jeruzalém, i ten dum, o nemž jsem byl rekl: Jméno mé tam bude.

28 O jiných pak cinech Joziášových, a cožkoli cinil, zapsáno jest v knize o králích Judských.

29 Za dnu jeho pritáhl Farao Nécho král Egyptský proti králi Assyrskému k rece Eufraten. I vytáhl král Joziáš proti nemu, a on zabil jej v Mageddo, když ho uzrel.

30 Tedy služebníci jeho vloživše jej mrtvého na vuz, privezli ho z Mageddo do Jeruzaléma, a pochovali jej v hrobe jeho. I vzal lid zeme Joachaza syna Joziášova, a pomazali ho, i ustanovili králem na míste otce jeho.

31 Ve trímecítma letech byl Joachaz, když pocal kralovati, a kraloval tri mesíce v Jeruzaléme. Jméno matky jeho bylo Chamutal, dcera Jeremiášova z Lebna.

32 A cinil to, což jest zlého pred ocima Hospodinovýma, všecko tak, jakž cinili otcové jeho.

33 I svázal ho Farao Nécho v Ribla, v zemi Emat, když kraloval v Jeruzaléme, a uložil dan na tu zemi, sto centnéru stríbra a centnér zlata.

34 A ustanovil Farao Nécho za krále Eliakima syna Joziášova, na místo Joziáše otce jeho, a promenil jméno jeho, aby sloul Joakim. Ale Joachaza vzal, kterýž, když se dostal do Egypta, umrel tam.

35 To pak zlato i stríbro dával Joakim Faraonovi; procež šacoval obyvatele zeme, aby mohl dáti stríbro k rozkázaní Faraonovu. Od jednoho každého vedlé toho, jakž byl šacován, bral stríbro i zlato od lidu zeme, aby dal Faraonovi Néchovi.

36 V petmecítma letech byl Joakim, když pocal kralovati, a jedenácte let kraloval v Jeruzaléme. Jméno matky jeho bylo Zebuda, dcera Pedaiova z Ruma.

37 I cinil to, což jest zlého pred ocima Hospodinovýma, podlé všeho, což cinili otcové jeho.