Druhá Kniha Paralipomenon 6

Požehnání Šalomounovo shromáždení Izraelskému, 14. i modlitba jeho.

ehdy rekl Šalomoun: Hospodin rekl, že bude prebývati v mrákote.

2 Aj, jižt jsem vystavel tobe, Pane, dum k prebývání, a místo, v nemž bys prebýval na veky.

3 A obrátiv král tvár svou, dával požehnání všemu shromáždení Izraelskému. (Všecko pak shromáždení Izraelské stálo.)

4 A rekl: Požehnaný Hospodin Buh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému, a to ted skutecne naplnil, rka:

5 Od toho dne, jakž jsem vyvedl lid svuj z zeme Egyptské, nevyvolil jsem mesta z žádného pokolení Izraelského k vystavení domu, kdež by prebývalo jméno mé, aniž jsem vyvolil kterého muže, aby byl vývodou nad lidem mým Izraelským.

6 Ale vyvolil jsem Jeruzalém, aby tu prebývalo jméno mé, a vyvolil jsem Davida, aby byl nad lidem mým Izraelským.

7 Uložil te byl zajisté David otec muj staveti dum jménu Hospodina Boha Izraelského.

8 Ale Hospodin rekl Davidovi otci mému: Ackoli jsi uložil v srdci svém staveti dum jménu mému, a dobres ucinil, žes to myslil v srdci svém,

9 A však ty nebudeš staveti toho domu, ale syn tvuj, kterýž vyjde z bedr tvých, on vystaví dum ten jménu mému.

10 A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavel jsem dum tento jménu Hospodina Boha Izraelského.

11 A postavil jsem tam truhlu, v níž jest smlouva Hospodinova, kterouž ucinil s syny Izraelskými.

12 I postavil se pred oltárem Hospodinovým, prede vším shromáždením Izraelským, a pozdvihl rukou svých.

13 Udelal pak byl Šalomoun výstupek medený ku podobenství pánve, a postavil jej u prostred síne, peti loktu zdélí, a peti loket zšírí, a trí loket zvýší, i vstoupil na nej, a poklekl na kolena svá prede vším shromáždením Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi,

14 A rekl: Hospodine Bože Izraelský, nenít podobného tobe Boha na nebi ani na zemi, kterýž by ostríhal smlouvy a milosrdenství služebníkum svým, chodícím pred tebou v celém srdci svém,

15 Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, což jsi mluvil jemu. Jakž jsi mluvil ústy svými, tak jsi to skutecne naplnil, jakž se to dnes vidí.

16 Nyní tedy, ó Hospodine Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, rka: Nebudet vyhlazen muž z rodu tvého od tvári mé, aby nemel sedeti na stolici Izraelské, jestliže toliko ostríhati budou synové tvoji cesty své, chodíce v zákone mém, tak jakož jsi ty chodil prede mnou.

17 Protož nyní, ó Hospodine Bože Izraelský, necht jest upevneno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému Davidovi.

18 (Ac zdali v pravde bydliti bude Buh s clovekem na zemi? Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes neobsahují te, mnohem méne dum tento, kterýž jsem vystavel.)

19 A popatr k modlitbe služebníka svého a k úpení jeho, Hospodine Bože muj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvuj modlí se pred tebou,

20 Aby oci tvé byly otevrené na dum tento dnem i nocí, na místo toto, o nemž jsi mluvil, že tu prebývati bude jméno tvé, abys vyslýchal modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvuj na míste tomto.

21 Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého, i lidu svého Izraelského, kterouž se modlívati budou na míste tomto, ty vždy vyslýchej z místa prebývání svého, s nebe, a vyslýchaje, bud milostiv.

22 Když by zhrešil clovek proti bližnímu svému, a nutil by ho k prísaze, tak že by prisahati musil, a prišla by ta prísaha pred oltár do domu tohoto:

23 Ty vyslýchej s nebe, a rozeznej i rozsud služebníky své, mste nad bezbožným, obraceje usilování jeho na hlavu jeho, a ospravedlnuje spravedlivého, odplacuje mu podlé spravedlnosti jeho.

24 Tolikéž když by poražen byl lid tvuj Izraelský od neprátel, proto že zhrešili proti tobe, jestliže by obrátíce se, vyznávali jméno tvé, a modléce se, ponížene by prosili tebe v dome tomto:

25 Ty vyslýchej s nebe, a odpust hrích lidu svému Izraelskému, a prived je zase do zeme, kterouž jsi jim dal i otcum jejich.

26 Podobne když by zavríno bylo nebe, a nepršel by déšt, proto že zhrešili proti tobe, a modléce se na míste tomto, vyznávali by jméno tvé, a od hríchu svého by se odvrátili po tvém trestání:

27 Ty vyslýchej na nebi, a odpust hrích služebníku svých a lidu svého Izraelského, vyucuje je ceste výborné, po níž by chodili, a dej déšt na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dedictví.

28 Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho neb rez, kobylky neb brouci jestliže by byli, ssoužil-li by jej neprítel jeho v zemi obývání jeho, aneb jakákoli rána a jakákoli nemoc:

29 Všelikou modlitbu a každé úpení, kteréž by pocházelo od kteréhokoli cloveka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, když by jen poznajíce jeden každý ránu svou a bolest svou, pozdvihl by rukou svých v dome tomto,

30 Ty vyslýchej s nebe, z místa prebývání svého, a slituj se, a odplat jednomu každému podlé skutku jeho, vedlé toho, jakž znáš srdce jeho, (ty zajisté sám znáš srdce lidská),

31 Aby se báli tebe, a chodili po všech cestách tvých, po všecky dny, v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcum našim.

32 Nýbrž také i cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského, prišel-li by z zeme daleké pro jméno tvé veliké a ruku tvou silnou, a ráme tvé vztažené, když by prišli a modlili se v dome tomto:

33 Ty vyslýchej s nebe, z místa prebývání svého, a ucin všecko to, o cež volati bude k tobe cizozemec ten, aby poznali všickni národové zeme jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvuj Izraelský, a aby poznali, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavel.

34 Když by vytáhl lid tvuj k boji proti neprátelum svým cestou, kterouž bys je poslal, a modlili by se tobe naproti mestu tomuto, kteréž jsi vyvolil, a domu tomuto, kterýž jsem ustavel jménu tvému:

35 Ty vyslýchej s nebe modlitbu a úpení jejich, a vyvod pri jejich.

36 Když by zhrešili proti tobe, (jakož není cloveka, ješto by nehrešil), a rozhnevaje se na ne, vydal bys je v moc nepríteli, tak že by je jaté vedli ti, kteríž by je zjímali, do zeme daleké neb blízké;

37 A usmyslili by sobe v zemi, do níž by zajati byli, a obrátíce se, modlili by se tobe v zemi zajetí svého, rkouce: Zhrešili jsme, prevrácene jsme cinili, a bezbožne jsme se chovali;

38 A tak navrátili by se k tobe celým srdcem svým a celou duší svou v zemi zajetí svého, do kteréž by zajati byli, a modlili by se naproti zemi své, kterouž jsi dal otcum jejich, a naproti mestu, kteréž jsi vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdelal jménu tvému:

39 Vyslýchej s nebe, z místa príbytku svého, modlitbu jejich a úpení jejich, a vyvod pri jejich, a odpust lidu svému, kterýž by zhrešil proti tobe.

40 Nyní tedy, Bože muj, necht jsou, prosím, oci tvé otevrené, a uši tvé naklonené k modlitbe na míste tomto.

41 Aj, nyní povstan, ó Hospodine Bože, k odpocinutí svému, ty i truhla síly tvé; kneží tvoji, Hospodine Bože, necht jsou obleceni v spasení, a svatí tvoji at se veselí v dobrých vecech.

42 Hospodine Bože, neodvracejž tvári od pomazaného svého, pamatuj na milosrdenství zaslíbená Davidovi služebníku svému.