Druhá Kniha Paralipomenon 7

Požehnání Šalomounovo shromáždení Izraelskému, 14. i modlitba Posvecení chrámu. 8. Slavnost stánku. 12. Zaslíbení Boží Šalomounovi ucinené.

když prestal Šalomoun modliti se, rychle ohen sstoupil s nebe, a sehltil zápal i jiné obeti, a sláva Hospodinova naplnila dum ten,

2 Tak že nemohli kneží vjíti do domu Hospodinova, proto že naplnila sláva Hospodinova dum Hospodinuv.

3 Všickni pak synové Izraelští videli, když sstupoval ohen a sláva Hospodinova na dum, a padše tvárí k zemi na dlážení, klaneli se a chválili Hospodina, že dobrý jest, a že na veky trvá milosrdenství jeho.

4 Pri tom král a všecken lid obetovali obeti pred Hospodinem.

5 Obetoval zajisté král Šalomoun obet dvamecítma tisíc volu, a ovec sto a dvadceti tisícu, když posvecovali domu Božího král i všecken lid.

6 Ale kneží stáli pri svých úradích, též i Levítové s nástroji hudebnými Hospodinovými, kterýchž byl nadelal David král k oslavování Hospodina, (nebo na veky milosrdenství jeho), žalmem Davidovým, kterýž jim vydal. Jiní pak kneží troubili v trouby naproti nim, a všecken lid Izraelský stál.

7 Posvetil také Šalomoun prostredku té síne, kteráž byla pred domem Hospodinovým; nebo obetoval tu obeti zápalné a tuky obetí, pokojných, proto že na oltári medeném, kterýž byl udelal Šalomoun, nemohli se smestknati zápalové a obeti suché i tukové jejich.

8 I držel Šalomoun slavnost toho casu za sedm dní, a všecken Izrael s ním, shromáždení velmi veliké odtud, kudyž se vchází do Emat, až ku potoku Egyptskému.

9 I svetili dne osmého svátek; nebo posvecení oltáre slavili za sedm dní, tolikéž slavnost tu za sedm dní.

10 Trimecítmého pak dne mesíce sedmého propustil lid k príbytkum jejich s radostí a veselím srdce z toho, což dobrého ucinil Hospodin Davidovi a Šalomounovi a Izraelovi lidu svému.

11 I dokonal Šalomoun dum Hospodinuv a dum královský, a všecko, cožkoli byl uložil v srdci svém, aby ucinil v dome Hospodinove a v dome svém, štastne se mu vedlo.

12 V tom ukázal se Hospodin Šalomounovi v noci, a rekl jemu: Uslyšel jsem modlitbu tvou, a vyvolil jsem sobe to místo za dum obetí.

13 Jestliže zavru nebe, tak že by nebylo dešte, a jestliže prikáži kobylkám, aby pohubily zemi, též jestliže pošli morovou ránu na lid svuj,

14 A ponižujíce se lid muj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tvári mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hrích jejich, a uzdravím zemi jejich.

15 Budout již i oci mé otevrené, a uši mé naklonené k modlitbe z místa tohoto.

16 Nebo nyní vyvolil jsem a posvetil domu tohoto, aby tu prebývalo jméno mé až na veky, a aby tu byly oci mé a srdce mé po všecky dny.

17 A ty budeš-li choditi prede mnou, jako chodil David otec tvuj, tak abys cinil všecko to, což jsem prikázal tobe, ustanovení i soudu mých ostríhaje:

18 Utvrdím zajisté stolici království tvého, jakož jsem ucinil smlouvu s Davidem otcem tvým, rka: Nebude vyhlazen muž z rodu tvého, aby nepanoval nad Izraelem.

19 Jestliže pak se odvrátíte a opustíte ustanovení má a prikázání má, kteráž jsem vám vydal, a odejdouce, sloužiti budete bohum cizím a klaneti se jim:

20 Vypléním takové z zeme své, kterouž jsem jim dal, a dum tento, kteréhož jsem posvetil jménu svému, zavrhu od tvári své, a vydám jej v prísloví a v rozprávku mezi všemi národy.

21 A tak dum ten, kterýž byl zvýšený každému jdoucímu mimo nej, bude k užasnutí, a dí: Proc tak ucinil Hospodin zemi této a domu tomuto?

22 Tedy odpovedí: Proto že opustili Hospodina Boha otcu svých, kterýž je vyvedl z zeme Egyptské, a chopili se bohu cizích, a klanejíce se jim, sloužili jim, protož uvedl na ne všecky tyto zlé veci.