Druhá Kniha Paralipomenon 15

Napomenutí Azariášovo, 9. obnovení náboženství i smlouvy s Bohem.

ehdy na Azariáše syna Odedova sstoupil duch Boží.

2 Procež vyšed vstríc Azovi, rekl jemu: Slyšte mne, Azo i všecko pokolení Judovo a Beniaminovo. Hospodin byl s vámi, dokudž jste byli s ním, a budete-li ho hledati, najdete ho; pakli ho opustíte, opustít vás.

3 Po mnohé zajisté dny Izrael jest bez pravého Boha a bez kneží, ucitelu i bez zákona,

4 Ješto, kdyby se v úzkosti své k Hospodinu Bohu Izraelskému byli obrátili a hledali ho, bylit by ho nalezli.

5 Ale casu techto není bezpecno vycházeti ani vcházeti; nebo nepokoj veliký jest mezi všemi obyvateli zeme,

6 Tak že šlapá národ po národu, a mesto po mestu, proto že Buh kormoutí je všelijakými úzkostmi.

7 Protož vy posilnte se, a neopouštejte rukou svých; nebo má mzdu práce vaše.

8 A když slyšel Aza slova ta a proroctví Odeda proroka, posilil se, a vyplénil ohavnosti ze vší zeme Judské a Beniaminské, i z mest, kteráž byl vzal na hore Efraim, a obnovil oltár Hospodinuv, kterýž byl pred síní Hospodinovou.

9 Potom shromáždil všecko pokolení Judovo i Beniaminovo, a príchozí s nimi z Efraima, Manassesa a Simeona; nebo jich bylo uteklo k nemu z lidu Izraelského velmi mnoho, vidouce, že Hospodin Buh jeho jest s ním.

10 I sebrali se do Jeruzaléma tretího mesíce, patnáctého léta kralování Azova,

11 A obetovali Hospodinu v ten den z koristí prihnaných, volu sedm set a ovcí sedm tisíc.

12 A vešli v smlouvu, aby hledali Hospodina Boha otcu svých, z celého srdce svého a ze vší duše své,

13 A kdož by koli nehledal Hospodina Boha Izraelského, aby byl usmrcen, bud malý neb veliký, bud muž neb žena.

14 I prisáhli Hospodinu hlasem velikým, s zvukem na trouby i na pozouny.

15 Všecken zajisté lid Judský radoval se z prísahy té; nebo celým srdcem svým prisáhli, a se vší ochotností hledali ho, a nalezli jej. I dal jim odpocinutí Hospodin se všech stran.

16 Nadto i Maachu matku ssadil Aza král, aby nebyla královnou, proto že byla vzdelala v háji hroznou modlu. I podtal Aza modlu tu hroznou, a zdrobil i spálil ji pri potoku Cedron.

17 Ackoli výsosti nebyly zkaženy v lidu Izraelském, srdce však Azovo bylo celé po všecky dny jeho.

18 Vnesl také ty veci, kteréž posveceny byly od otce jeho, i to, cehož sám posvetil, do domu Božího, stríbro, zlato i nádoby.

19 A nebylo války až do léta tridcátého pátého kralování Azova.