Druhá Kniha Paralipomenon 18

Tažení Jozafatovo s Achabem na vojnu. 33. Zahynutí Achabovo.

mel Jozafat bohatství a slávu velmi velikou, a spríznil se s Achabem.

2 Prijel pak po letech k Achabovi do Samarí, a nabil Achab ovcí a volu hojne pro nej a pro lid, kterýž byl s ním, a namlouval ho, aby táhl do Rámot Galád.

3 Nebo rekl Achab král Izraelský Jozafatovi králi Judskému: Potáhneš-li se mnou do Rámot Galád? Odpovedel jemu: Jakž jsem já, tak jsi ty, jako lid tvuj, tak lid muj, a s tebout budu v tom boji.

4 Rekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se medle dnes na slovo Hospodinovo.

5 I shromáždil král Izraelský proroku svých ctyri sta mužu, a rekl jim: Máme-li jeti do Rámot Galád na vojnu, cili tak nechati? I rekli: Táhni, nebo dá je Buh v ruku královu.

6 Tedy rekl Jozafat: Což již není zde proroka Hospodinova žádného, abychom se ho zeptali?

7 Odpovedel král Izraelský Jozafatovi: Ještet jest muž jeden, skrze nehož bys se mohl poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi nikdy nic dobrého neprorokuje, ale vždycky zlé. Ten jest Micheáš syn Jemluv. Ale Jozafat rekl: Necht tak nemluví král.

8 Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, rekl: Prived sem rychle Micheáše syna Jemlova.

9 (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský sedeli jeden každý na stolici své, odíni jsouce rouchem. Sedeli pak v placu u vrat brány Samarské, a všickni proroci prorokovali pred nimi.

10 Kdežto Sedechiáš syn Kenanuv udelal sobe byl i rohy železné, a rekl: Takto praví Hospodin: Temito trkati budeš Syrské, dokudž jich nepohubíš.

11 Tak podobne všickni proroci prorokovali, rkouce: Jed do Rámot Galád, a štastnet se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.)

12 V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, rka: Aj, reci proroku tech jednostejné jsou a dobré pred králem. Medle, bud rec tvá, jako rec kterého z nich, a mluv dobré veci.

13 Jemuž rekl Micheáš: Živt jest Hospodin, že cožkoli vyrkne Buh muj, to mluviti budu.

14 A když prišel k králi, rekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti proti Rámot Galád na vojnu, cili tak nechati? Kterýž rekl: Táhnete a štastnet se vám povede, i budou dáni v ruku vaši.

15 Ješte rekl jemu král: I kolikrátž te mám prísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu?

16 Protož rekl: Videl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýre; nebo rekl Hospodin: Nemají pána tito, navrat se jeden každý do domu svého v pokoji.

17 I rekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližt jsem nerekl, že mi nebude prorokovati nic dobrého, ale zlé?

18 Rekl dále: Protož slyšte slovo Hospodinovo: Videl jsem Hospodina sedícího na trunu svém, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho.

19 I rekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba krále Izraelského, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné,

20 Tožt vyšel duch, a postaviv se pred Hospodinem, rekl: Já ho oklamám. Hospodin pak rekl jemu: Jakým zpusobem?

21 Odpovedel: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroku jeho. Kterýžto rekl: Oklamáš a dovedeš toho; jdiž a ucin tak.

22 Protož aj, jižte dal Hospodin ducha lživého v ústa proroku tvých techto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobe.

23 Tedy pristoupiv Sedechiáš syn Kenanuv, dal polícek Micheášovi a rekl: Kterouž jest cestou odšel duch Hospodinuv ode mne, aby mluvil tobe?

24 Odpovedel Micheáš: Aj, uzríš v ten den, když vejdeš do nejtajnejšího pokoje, abys se skryl.

25 I rekl král Izraelský: Jmete Micheáše, a dovedte ho k Amonovi hejtmanu mesta, a k Joasovi synu královu.

26 A díte: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláre a dávejte mu jísti malicko chleba a malicko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji.

27 Ale Micháš rekl: Jestliže se ty navrátíš v pokoji, tedyt nemluvil Hospodin skrze mne. Presto rekl: Slyštež to všickni lidé.

28 A tak táhl král Izraelský a Jozafat král Judský proti Rámot Galád.

29 I rekl král Izraelský Jozafatovi: Zmením já se, když pujdu k bitve, ale ty oblec se v roucho své. I zmenil se král Izraelský, a jeli k bitve.

30 Král pak Syrský prikázal byl hejtmanum nad vozy svými, rka: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému.

31 I stalo se, když hejtmané nad vozy uzreli Jozafata, rekli: Král Izraelský jest. Takž se obrátili proti nemu, aby bojovali. Tedy zkrikl Jozafat, a Hospodin spomohl jemu, a odvrátil je Buh od neho.

32 Nebo uzrevše hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od neho.

33 Muž pak strelil z lucište náhodou, a postrelil krále Izraelského, kdež se pancír spojuje. Procež rekl vozkovi: Obrat se, a vyvez mne z vojska; nebo jsem nemocen.

34 I rozmohla se bitva v ten den. Král pak Izraelský stál na voze proti Syrským až do vecera, i umrel v západ slunce.