Kinha
Nehemiášova 2
Navrácení
se Nehemiáše z Babylona, 12. a strojení se k stavení mesta.
edy
stalo se mesíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále, když víno stálo pred
ním, že vzav víno, podal jsem ho králi. Nebýval jsem pak smuten pred ním.
2
Procež mi rekl král: Proc oblícej tvuj smutný jest, ponevadž nestuneš? Jiného
není, než sevrení srdce. Procež ulekl jsem se velmi velice.
3
A rekl jsem králi: Král na veky bud živ. Kterak nemá býti smutný oblícej muj,
když mesto to, kdež jsou hrobové otcu mých, zpušteno jest, a brány jeho ohnem
zkaženy?
4
Opet mi rekl král: Ceho žádáš? Mezi tím modlil jsem se Bohu nebeskému.
5
Potom rekl jsem králi: Zdá-lit se za dobré králi, a jestliže má lásku služebník
tvuj u tebe, žádám, abys mne poslal do Judstva, do mesta, kdež jsou hrobové
otcu mých, abych je zase vystavel.
6
Ješte mi rekl král (královna pak sedela podlé neho): Dlouho-li budeš na té
ceste, a kdy se zas navrátíš? I líbilo se to králi, a propustil mne, hned jakž
jsem mu oznámil jistý cas.
7
Zatím rekl jsem králi: Vidí-li se za dobré králi, necht mi dadí listy k vývodám
za rekou, aby mne provedli, až bych prišel do Judstva,
8
Tolikéž psání k Azafovi, vládari lesu královského, aby mi dal dríví na trámy, k
branám paláce, pri dome Božím, a ke zdem mestským, a k domu, do nehož bych
vjíti mohl. I dal mi král vedlé štedré ruky Boha mého ke mne.
9
Tedy prišed k vývodám za rekou, dal jsem jim psání královské. Poslal pak byl se
mnou král hejtmany vojska a jezdce.
10
To když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, velmi je to
mrzelo, že prišel clovek, kterýž by obmýšlel dobré synu Izraelských.
11
A tak prišed do Jeruzaléma, pobyl jsem tam za tri dni.
12
V noci pak vstal jsem, a kolikosi mužu se mnou, a neoznámil jsem žádnému, co mi
dal Buh muj v srdce, abych cinil v Jeruzaléme, aniž jsem mel hovada jakého s
sebou, krome hovádka, na nemž jsem jel.
13
I vyjel jsem branou pri údolí v noci k studnici drakové a k bráne hnojné, a
ohledoval jsem zdí Jeruzalémských, kteréž byly poborené, a bran jeho zkažených
ohnem.
14
Odtud jsem jel k bráne studnicné, a k rybníku královskému, kdež nebylo brodu
hovádku, na nemž jsem jel, aby prejíti mohlo.
15
Procež bral jsem se zhuru podlé potoka v noci, a ohledoval jsem zdi. Odkudž
vraceje se, vjel jsem branou pri údolí, a tak jsem se navrátil.
16
Ale knížata nic nevedeli, kam jsem jezdil, a co jsem cinil; nebo jsem Židum,
ani knežím, ani prednejším, ani knížatum, ani jiným úredníkum až do té chvíle neoznámil.
17
Protož rekl jsem jim: Vy vidíte, v jakém jsme zlém, a Jeruzalém zpuštený, a
brány jeho ohnem zkaženy. Podtež, a stavejme zed Jeruzalémskou, abychom nebyli
více v pohanení.
18
A když jsem jim oznámil, že pomoc Boha mého jest se mnou, ano i slova králova,
kteráž ke mne mluvil, teprv rekli: Pricinmež se a stavejme. I posilnili rukou
svých k dobrému.
19
Což když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, a Gesem
Arabský, posmívali se, a utrhali nám, pravíce: Což to deláte? Co se králi
protivíte?
20
Jimž odpovídaje, rekl jsem: Buh nebeský, tent nám dá prospech, a my služebníci
jeho priciníce se, staveti budeme, vy pak nemáte žádného dílu, ani práva, ani
památky v Jeruzaléme.
|