Kniha Jobova 2

Job na tele od Satana ranen, 9. od své ženy k zlorecení Bohu ponoukán, 11. a od prátel navštíven.

stalo se opet jednoho dne, že když prišli synové Boží, aby se postavili pred Hospodinem, prišel také i Satan mezi ne, aby se postavil pred Hospodinem.

2 Tedy rekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpovedel Satan Hospodinu, rka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.

3 I rekl Hospodin Satanovi: Spatril-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a uprímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v uprímnosti své, ackoli jsi ty mne popudil proti nemu, abych jej hubil bez príciny.

4 A odpovídaje Satan Hospodinu, rekl: Kuži za kuži, a všecko, což má clovek, dá za sebe samého.

5 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebude-lit v oci zloreciti tobe.

6 Tedy rekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé bud, a však zachovej ho pri životu.

7 Protož vyšed Satan od tvári Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho,

8 Tak že vzal strepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele.

9 I rekla jemu žena jeho: Ješte vždy trváš v své uprímnosti? Zlorec Bohu a umri.

10 Jížto rekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen veci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme prijímati? V tom ve všem nezhrešil Job rty svými.

11 Když pak uslyšeli tri prátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž prišlo na nej, prišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zustavše spolu, aby prijdouce k nemu, politovali ho a tešili jej.

12 Kteríž pozdvihše ocí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhuru.

13 A sedeli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k nemu nepromluvil slova; nebo videli, že se velmi rozmohla bolest jeho.