Kniha Jobova 9

Ukazuje Job, že Buh i když lidi tresce, spravedlivý jest, však ne hned jest každý ten bezbožný, kdož trestán bývá, proto že Buh i ku pobožným právo mívá.

dpovedev pak Job, rekl:

2 I ovšem vím, žet tak jest; nebo jak by mohl clovek spravedliv býti pred Bohem silným?

3 A chtel-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovedíti ani na jedno z tisíce slov.

4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti nemu, pokoje užil?

5 On prenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se tresou sloupové její.

7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvezdy zapecetuje.

8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách morských.

9 On ucinil Arktura, Oriona, Kurátka a hvezdy skryté na poledne.

10 On ciní veci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není poctu.

11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co ciníš?

13 Nezdržel-li by Buh hnevu svého, klesli by pred ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti nemu vyhledati mohl?

15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale pred soudcím svým pokoriti se budu.

16 Ac bych pak i volal, a on mi se ozval, neuverím, aby vyslyšel hlas muj,

17 Ponevadž vichricí setrel mne, rozmnožil rány mé bez príciny.

18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne horkostmi.

19 Obrátil-li bych se k moci, aj, ont jest nejsilnejší; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

20 Jestliže se za spravedlivého staveti budu, ústa má potupí mne; pakli za uprímého, prevráceného mne býti ukáží.

21 Jsem-li uprímý, nebudu vedeti toho; nenávideti budu života svého.

22 Jediná jest vec, procež jsem to mluvil, že uprímého jako bezbožného on zahlazuje.

23 Jestliže bicem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

24 Zeme dána bývá v ruku bezbožného, tvár soudcu jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž videli dobrých vecí.

26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

27 Dím-li: Zapomenu se na své naríkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

29 Jestli jsem bezbožný, procež bych nadarmo pracoval?

30 Ano bych se i umyl vodou snežnou, a ocistil mýdlem ruce své,

31 Tedy v jáme pohrížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

32 Nebo Buh není clovekem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

33 Aniž máme prostredníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

34 Kdyby odjal ode mne prut svuj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, ponevadž není toho tak pri mne.