Kniha Jobova 11

Zofar zhruba a nevinne viní Joba z recí marných a nepravých. 5. Zatím slouží jemu, aby ulekna se Božích spravedlivých soudu, milost jeho hledal.

odpovídaje Zofar Naamatský, rekl:

2 Zdaliž k mnohým slovum nemá odpovedíno býti? Aneb zdali clovek mnohomluvný práv zustane?

3 Žváním svým lidi zamestknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by te zahanbil.

4 Nebo jsi rekl: Cisté jest ucení mé, a cist jsem, ó Bože, pred ocima tvýma.

5 Ješto, ó kdyby Buh mluvil, a otevrel rty své proti tobe,

6 Atby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát vetšího trestání zasloužil jsi. A vez, že se Buh zapomnel na tebe pro nepravost tvou.

7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

8 Vyšší jest nebes, což uciníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

9 Delší jest míra její než zeme, a širší než more.

10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na nej bude domlouvati?

11 Ponevadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozumeti nemel?

12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ackoli clovek jest jako hrebec z divokého osla zplozený.

13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k nemu vztáhneš;

14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštej bydliti v staních svých nešlechetnosti:

15 Tedy jiste pozdvihneš tvári své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

16 Nebo se na težkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

17 K tomu nad poledne jasný nastanet cas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

18 Budeš i mysli doufanlivé, maje nadeji; stánek roztáhneš, i bezpecne spáti budeš.

19 A tak v pokoji budeš, aniž te kdo predesí, a mnozí tvári tvé koriti se budou.

20 Oci pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto nadeje jejich bude jako dchnutí cloveka.