Kniha Jobova 12

Job S. zamítaje chlubné a dojímavé reci ofarovy, proti nim lidí rozumných zkušení i zrejmé skutky moci Boží za duvody staví.

dpovedev pak Job, rekl:

2 V pravde, že jste vy lidé, a že s vámi umre moudrost.

3 I ját mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž pri komž toho není?

4 Za posmech príteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Buh; v posmechut jest spravedlivý a uprímý.

5 Pochodne zavržená jest (podlé smýšlení cloveka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.

6 Pokojné a bezpecné príbytky mají loupežníci ti, kteríž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré veci v ruku jejich.

7 Ano zeptej se trebas hovad, a naucí te, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobe.

8 Aneb rozmluv s zemí, a poucí te, ano i ryby morské vypravovati budou tobe.

9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to ucinila?

10 V jehož ruce jest duše všelikého živocicha, a duch každého tela lidského.

11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásne pokrmu okoušejí?

12 Pri starcích jest moudrost, a pri dlouhovekých rozumnost.

13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehot jest rada a rozumnost.

14 Jestliže on borí, nemuže zase stavíno býti; zavírá-li cloveka, nemuže býti otevríno.

15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

16 U neho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudcu blázny ciní.

18 Svazek králu rozvazuje, a pasem prepasuje bedra jejich.

19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.

20 On odjímá rec výmluvným, a soud starcum bére.

21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

22 On zjevuje hluboké veci z temností, a vyvodí na svetlo stín smrti.

23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozširuje národy i zavodí je.

24 On odjímá srdce predním z lidu zeme, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

25 Aby šámali ve tme bez svetla. Summou, ciní, aby bloudili jako opilý.