Kniha Jobova 13

Job tresce prátely, že neumele zastávajíce Boží pre, jemu ubližovali, a zacínaje své pre vésti, ku Pánu Bohu rec obrací.

j, všecko to videlo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumelo tomu.

2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

3 Jiste žet já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou pri jednati budu.

4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékari marní všickni vy.

5 Ó kdybyste aspon mlceli, a bylo by vám to za moudrost.

6 Slyštež medle odpory mé, a duvodu rtu mých pozorujte.

7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za neho mluviti máte lest?

8 Zdaliž osobu jeho prijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na prubu vezme vás, že jakož clovek oklamán bývá, oklamati jej chcete?

10 V pravde žet vám prísne domlouvati bude, budete-li povrchne osoby jeho šetriti.

11 Což ani dustojnost jeho vás nepredešuje, ani strach jeho neprikvacuje vás?

12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13 Postrptež mne, nechat já mluvím, prid na mne cokoli.

14 Procež bych trhati mel maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

15 By mne i zabil, což bych v neho nedoufal? A však cesty své pred oblícej jeho predložím.

16 Ont sám jest spasení mé; nebo pred oblícej jeho pokrytec neprijde.

17 Poslouchejte pilne reci mé, a zprávu mou pustte v uši své.

18 Aj, jižt zacínám pre své vésti, vím, že zustanu spravedliv.

19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umríti musil?

20 Toliko té dvoji veci, ó Bože, necin mi, a tehdy pred tvárí tvou nebudu se skrývati:

21 Ruku svou vzdal ode mne, a hruza tvá necht mne nedesí.

22 Zatím povolej mne, a budut odpovídati; aneb nechat já mluvím, a odpovídej mi.

23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hríchu? Prestoupení mé a hrích muj ukaž mi.

24 Proc tvár svou skrýváš, a pokládáš mne sobe za neprítele?

25 Zdaliž list vetrem se zmítající potríti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

26 Že zapisuješ proti mne horkosti, a dáváš mi v dedictví nepravosti mladosti mé,

27 A dáváš do klady nohy mé, a šetríš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

28 Ješto clovek jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.