Kniha
Jobova 19
Job S.
na bezpravím svých prátel naríká, a chteje, aby mu toho více necinili, své
težkosti veliké, též doufání v Boha, a naposledy pohružku strašlivou jim
predkládá.
edy
odpovedev Job, rekl:
2
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne recmi svými?
3
Již na desetkrát zhaneli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti
mne.
4
Ale necht jest tak, že jsem zbloudil, pri mne zustane blud muj.
5
Jestliže se pak vždy proti mne siliti chcete, a obvinujíc mne, za pomoc sobe
bráti proti mne potupu mou:
6
Tedy vezte, že Buh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; kricím-li, není rozsouzení.
8
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi
zastrel.
9
Slávu mou se mne strhl, a snal korunu s hlavy mé.
10
Zpodvracel mne všudy vukol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom nadeji mou.
11
Nadto zažžel proti mne prchlivost svou, a prictl mne mezi neprátely své.
12
Procež pritáhše houfové jeho, ucinili sobe ke mne cestu, a vojensky se položili
okolo stanu mého.
13
Bratrí mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14
Opustili mne príbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15
Podruhové domu mého a devky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem pred ocima
jejich.
16
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pekne prosím.
17
Dýchání mého štítí se manželka má, ackoli pokorne jí prosím, pro dítky života
mého.
18
Nadto i ti nejšpatnejší pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19
V ošklivost mne sobe vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili
se proti mne.
20
K kuži mé jako k masu mému prilnuly kosti mé, kuže pri zubích mých toliko v
cele zustala.
21
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy prátelé moji; nebo ruka Boží
se mne dotkla.
22
Proc mi se protivíte tak jako Buh silný, a masem mým nemužte se nasytiti?
23
Ó kdyby nyní sepsány byly reci mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24
Anobrž rafijí železnou a olovem na vecnost na skále aby vyryty byly.
25
Ackoli já vím, že vykupitel muj živ jest, a že v den nejposlednejší nad prachem
se postaví.
26
A ac by kuži mou i telo cervi zvrtali, však vždy v tele svém uzrím Boha.
27
Kteréhož já uzrím sobe, a oci mé spatrí jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví
má u vnitrnosti mé.
28
Ješto byste ríci meli: I procež ho trápíme? ponevadž základ dobré pre pri mne
se nalézá.
29
Bojte se mece, nebo pomsta za nepravosti jest mec, a vezte, žet bude soud.
|