Kniha Jobova 21

Job ukazuje proti Zofarovi, že lidé bezbožní na vetším díle mívají se dobre, a tak, že jakož dobré bydlo pobožnosti, tak ani bídy a kárání Boží bezbožnosti znamením jistým nejsou.

odpovídaje Job, rekl:

2 Poslouchejte pilne reci mé, a bude mi to za potešení od vás.

3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

4 Zdaliž já pred clovekem naríkám? A ponevadž jest proc, jakž nemá býti ssoužen duch muj?

5 Pohledte na mne, a užasnete se, a položte prst na ústa.

6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se desím, a spopadá telo mé hruza.

7 Proc bezbožní živi jsou, k veku starému pricházejí, též i bohatnou?

8 Síme jejich stálé jest pred oblícejem jejich s nimi, a rodina jejich pred ocima jejich.

9 Domové jejich bezpecni jsou pred strachem, aniž metla Boží na nich.

10 Býk jejich pripouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

11 Vypouštejí jako stádo malické své, a synové jejich poskakují.

12 Povyšují hlasu pri bubnu a harfe, a veselí se k zvuku muziky.

13 Tráví v štestí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

14 Kteríž ríkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

16 Ale pohled, že není v moci jejich štestí jejich, procež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

17 Casto-liž svíce bezbožných hasne? Prichází-liž na ne bída jejich? Podeluje-liž je bolestmi Buh v hneve svém?

18 Bývají-liž jako plevy pred vetrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

19 Odkládá-liž Buh synum bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

20 A aby videly oci jeho neštestí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

21 O dum pak jeho po nem jaká jest péce jeho, když pocet mesícu jeho bude umenšen?

22 Zdali Boha silného kdo uciti bude umení, kterýž sám vysokosti soudí?

23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpecný a pokojný.

24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

25 Jiný pak umírá v horkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potešením.

26 Jednostejne v prachu lehnou, a cervy se rozlezou.

27 Aj, známt myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mne nepráve vymýšlíte.

28 Nebo pravíte: Kde jest dum urozeného? A kde stánek príbytku bezbožných?

29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspon jejich nepovolíte,

30 Že v den neštestí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhnevání pristrín bývá?

31 Kdo jemu oznámí zjevne cestu jeho? Aneb za to, co cinil, kdo jemu odplatí?

32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zustane.

33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, tech pak, kteríž ho predešli, není poctu.

34 Hle, jak vy mne marne troštujete, nebo v odpovedech vašich nezustává než faleš.