Kniha Jobova 23

Naríká Job, že prátelé reci jeho zle vykládali, 3. a jakž s jedné strany jsa sebou jist, od Boha slyšán býti žádá, tak s druhé strany soude jeho moc a sobevolnost, pod jeho mocnou rukou se korí.

edy odpovedel Job a rekl:

2 Což vždy predce naríkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má težší jest nežli lkání mé?

3 Ó bych vedel, kde ho najíti, šel bych až k trunu jeho.

4 Porádne bych pred ním vedl pri, a ústa svá naplnil bych duvody.

5 Zvedel bych, jakými slovy by mne odpovedel, a porozumel bych, co by mi rekl.

6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepri vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

7 Tut by uprímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

8 Ale aj, pujdu-li uprímo dále, tam ho není; pakli nazpet, nepostihnu ho.

9 By i cím zamestknán byl na levo, predce ho nespatrím; zastre-li se na pravo, ovšem ho neuzrím.

10 Nebo on zná cestu, kteráž jest pri mne; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

11 Šlepejí zajisté jeho prídržela se noha má, cesty jeho šetril jsem, abych se s ní neuchyloval.

12 Aniž od prikázaní rtu jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem mel reci úst jeho.

13 On pak jestliže pri cem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho cehož jen žádá, toho hned dovodí.

14 A vykoná uložení své o mne; nebo takových príkladu mnoho jest pri nem.

15 Procež pred tvárí jeho desím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

16 Buh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí predesil mne,

17 Tak že sotva jsem nezahynul v tech temnostech; nebo pred tvárí mou nezakryl mrákoty.