Kniha Jobova 24

Job proti Elifazovi veda odpor, 2. vycítá skutky i naproti tomu štestí lidí bezbožných, 23. dokládaje, že s tím se vším Buh jest spravedlivý, ponevadž je predce casem svým tresce.

roc by od Všemohoucího nemeli býti skryti casové, a ti, kteríž jej znají, nemeli nevideti dnu jeho?

2 Bezbožnít nyní mezníky prenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

3 Osla sirotku zajímají, v zástave berou vola od vdovy.

4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vubec skrývati chudí na svete.

5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno privstávajíce k loupeži; poušt jest chléb jejich i detí jejich.

6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

7 Nahé privodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se cím priodíti na zime.

8 A prívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se privinouti musejí.

9 Loupí sirotky, kteríž jsou pri prsích, a od chudého základ berou.

10 Nahého opouštejí , že musí choditi bez odevu, a ti, kteríž snášejí snopy, v hladu zustávati.

11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlacují, a presy tlací, žíznejí.

12 Lidé v mestech lkají, a duše zranených volají, Buh pak prítrže tomu neciní.

13 Onit jsou ti, kteríž odporují svetlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

14 Na úsvite povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zlodej.

15 Tolikéž oko cizoložníka šetrí soumraku, ríkaje: Nespatrít mne žádný, a tvár zakrývá.

16 Podkopávají potme i domy, kteréž sobe ve dne znamenali; nebo nenávidí svetla.

17 Ale hned v jitre prichází na ne stín smrti; když jeden druhého poznati muže, strachu stínu smrti okoušejí.

18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlorecené jest jmení jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

19 Jako sucho a horko uchvacuje vody snežné, tak hrob ty, jenž hrešili.

20 Zapomíná se na nej život matky, sladne cervum, nebývá více pripomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

21 Pripojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdove dobre neciní.

22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svuj.

23 Dává jemu, na cemž by bezpecne spolehnouti mohl, však oci jeho šetrí cest jejich.

24 Bývají zvýšeni ponekud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléneni, a jako vrškové klasu stínáni bývají.

25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí rec mou?