Kniha Jobova 26

Job mistrovsky zamítaje reci Bildadovy, 5. mnohem podstatneji moc a moudrost Boží, pocna od nejnižších vecí až k vyšším, vypravuje.

odpovídaje Job, rekl:

2 Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?

3 Komu jsi rady udelil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatecne poucil?

4 Komužs ty reci zvestoval? A cí duch vyšel z tebe?

5 Však i mrtvé veci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.

6 Odkryta jest propast pred ním, i zahynutí není zakryto.

7 Onte roztáhl pulnocní stranu nad prázdnem, zavesil zemi na nicemž.

8 Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.

9 On sám zdržuje stále trun svuj, a roztahuje na nem oblaky své.

10 Cíl vymeril rozlévání se vodám, až do skonání svetla a tmy.

11 Sloupové nebeští tresou se a pohybují od žehrání jeho.

12 Mocí svou rozdelil more, a rozumností svou dutí jeho.

13 Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.

14 Aj, tot jsou jen cástky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to malicko, což jsme slyšeli o nem. Hrímání pak moci jeho kdo srozumí?