Kniha Jobova 27

Job S. s závazkem, že svou nevinnost proti svým prátelum prokázati chce, sllibuje, 7. a po cem pobožní i bezbožní v pokušeních poznáni bývají, ukazuje.

otom dále Job vedl rec svou a rekl:

2 Živt jest Buh silný, kterýž zavrhl pri mou, a Všemohoucí, kterýž horkostí naplnil duši mou,

3 Že nikoli, dokudž duše má ve mne bude a duch Boží v chrípích mých,

4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk muj vynášeti lsti.

5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvedcil; dokudž dýchati budu, neodložím uprímosti své od sebe.

6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbít mne srdce mé nikdy.

7 Bude jako bezbožník neprítel muj, a povstávající proti mne jako nešlechetník.

8 Nebo jaká jest nadeje pokrytce, by pak lakomel, když Buh vytrhne duši jeho?

9 Zdaliž volání jeho vyslyší Buh silný, když na nej prijde ssoužení?

10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého casu?

11 Ale já ucím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 Aj, vy všickni to vidíte, procež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 Ten má podíl clovek bezbožný u Boha silného, a to dedictví ukrutníci od Všemohoucího prijímají:

14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod mec, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 Pozustalí po nem v smrti pohrbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Nashromáždí-li jako prachu stríbra, a jako bláta najedná-li šatu:

17 Co najedná, to spravedlivý oblece, a stríbro nevinný rozdelí.

18 Vystaví-li jako Arktura dum svuj, bude však jako bouda, kterouž udelal strážný.

19 Bohatý když umre, nebude pochován; pohledí nekdo, ant ho není.

20 Postihnou jej hruzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichricí uchvátí jej z místa jeho.

22 Takové veci na nej dopustí Buh bez lítosti, ackoli pred rukou jeho prudce utíkati bude.

23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.