Kniha Jobova 31

Job S., aby více od prátel svých za bezbožného jmín nebyl, všecko své obcování predešlé po cástkách rozbírá, 25. snažne pri tom žádaje pred samým Bohem v své rozepri slyšení míti.

mlouvu jsem ucinil s ocima svýma, a proc bych hledel na pannu?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hury, aneb dedictví od Všemohoucího s výsosti?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázracná cinitelum nepravosti pripravena není?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroku mých nepocítá?

5 Obíral-li jsem se s neuprímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

6 Necht mne zváží na váze spravedlnosti, a prezví Buh uprímost mou.

7 Uchýlil-li se krok muj s cesty, a za ocima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

8 Tedy co naseji, necht jiný sní, a výstrelkové moji at jsou vykoreneni.

9 Jestliže se dalo privábiti srdce mé k žene, a u dverí bližního svého cinil-li jsem úklady:

10 Necht mele jinému žena má, a nad ní at se schylují jiní.

11 Nebot jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

12 Ohen ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykorenil.

13 Nechtel-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb devkou svou v rozepri jejich se mnou?

14 Nebo co bych cinil, kdyby povstal Buh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpovedel jemu?

15 Zdali ten, kterýž mne v briše ucinil, neucinil i jeho? A nesformoval nás hned v živote jeden a týž?

16 Odeprel-li jsem žádosti nuzných, a oci vdovy jestliže jsem kormoutil?

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

18 Ponevadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdove za vudce.

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatu, a nuzný že by nemel odevu?

20 Nedobrorecila-li mi bedra jeho, že rounem beranu mých se zahrel?

21 Opráhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráne videl pomoc svou:

22 Lopatka má od svých plecí necht odpadne, a ruka má z kloubu svého at se vylomí.

23 Nebo jsem se bál, aby mne Buh nesetrel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

24 Skládal-li jsem v zlate nadeji svou, aneb hrude zlata ríkal-li jsem: Doufání mé?

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

26 Hledel-li jsem na svetlost slunce svítícího, a na mesíc spanile chodící,

27 Tak že by se tajne dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

28 I tot by byla nepravost odsudku hodná; nebot bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

29 Radoval-li jsem se z neštestí toho, kterýž mne nenávidel, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

30 Nedopustilt jsem zajisté hrešiti ani ústum svým, abych zlorecení žádal duši jeho.

31 Jestliže neríkala celádka má: Ó by nám dal nekdo masa toho; nemužeme se ani najísti?

32 Nebo vne nenocoval host, dvére své pocestnému otvíral jsem.

33 Prikrýval-li jsem jako jiní lidé prestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

34 A ac bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanení rodu desilo mne; protož jsem mlcel, nevycházeje ani ze dverí.

35 Ó bych mel toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totot jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpurce muj.

36 Vít Buh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotocil-li bych ji sobe místo koruny.

37 Pocet kroku svých oznámil bych jemu, jako kníže priblížil bych se k nemu.

38 Jestliže proti mne zeme má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

39 Jídal-li jsem úrody její bez penez, a duši držitelu jejich privodil-li jsem k vzdychání:

40 Místo pšenice necht vzejde trní, a místo jecmene koukol. (31:41) Skonávají se slova Jobova.