Kniha Jobova 34

Elihu nekterá slova Jobova scestná býti ukazuje, 31. k hledání milosti jej vede, 36. a aby Boží kázne dobre užiti mohl, toho jemu žádá.

ešte mluvil Elihu, a rekl:

2 Poslouchejte, moudrí, recí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

3 Nebo ucho recí zkušuje, tak jako dásne okoušejí pokrmu.

4 Soud sobe zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

5 Nebo rekl Spravedliv jsem, a Buh silný zavrhl pri mou.

6 Své-liž bych pre ukrývati mel? Preplnena jest bolestí rána má bez provinení.

7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posmech jako vodu?

8 A že by všel v tovaryšství s ciniteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

9 Nebo rekl: Neprospívá to cloveku líbiti se Bohu.

10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

11 Nebo on podlé skutku cloveka odplací, a podlé toho, jaká jest cí cesta, pusobí, aby to nalézal.

12 A naprosto Buh silný neciní nic nešlechetne, a Všemohoucí neprevrací soudu.

13 Kdo sveril jemu zemi? A kdo zporádal všecken okršlek?

14 Kdyby se na nej obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobe vzal,

15 Umrelo by všeliké telo pojednou, a tak by clovek do prachu se navrátil.

16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pust v uši své hlas recí mých.

17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti mel soud, zdaliž by panovati mohl? Cili toho, jenž jest svrchovane spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

18 Zdaliž sluší králi ríci: Ó nešlechetný, a šlechticum: Ó bezbožní?

19 Mnohem méne tomu, kterýž neprijímá osob knížat, aniž u neho má prednost urozený pred nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

20 V okamžení umírají, trebas o pul noci postrceni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

21 Nebo oci jeho hledí na cesty cloveka, a všecky kroky jeho on spatruje.

22 Nenít žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli cinitelé nepravosti.

23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

24 Pyšné stírá bez poctu, a postavuje jiné na místa jejich.

25 Nebo zná skutky jejich; procež na ne obrací noc, a potríni bývají.

26 Jakožto bezbožné rozráží je na míste patrném,

27 Proto že odstoupili od neho, a žádných cest jeho nešetrili,

28 Aby dokázal, že pripouští k sobe krik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvár svou, kdo jej spatrí?)Tak celý národ, jako i každého cloveka jednostejne,

30 Aby nekraloval clovek pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

31 Jiste žet k Bohu silnému radeji toto mluveno býti má: Ponesut, nezruším.

32 Mimo to, nevidím-li ceho, ty vyuc mne; jestliže jsem nepravost páchal, neuciním toho víc.

33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

34 Muži rozumní se mnou reknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

35 Že Job hloupe mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

37 Ponevadž k hríchu svému pridává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje reci své proti Bohu.