Kniha Jobova 39

Buh nekteré živocichy a pri nich divnou moc a správu pred oci Jobovi staveje, 32. aby k tomu neco odpovedel, jeho napomíná. 34. Proti cemuž on vinen se dává, a napravovati slibuje.

íš-li, kterého casu rodí kamsíkové, a lan ku porodu pracující spatril-lis?

2 Máš-li v poctu mesíce, kteréž vyplnují? Znáš-li, pravím, cas porodu jejich?

3 Jak se kladou, plod svuj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

4 Jak se zmocnují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

5 Kdo propustil zver, aby byla svobodná? A remení divokého osla kdo rozvázal?

6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo príbytku jeho zemi slatinnou.

7 Posmívá se hluku mestskému, a na krikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

9 Svolí-liž jednorožec, aby tobe sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

10 Pripráhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláceti brázdy za tebou?

11 Zdaž se na nej ubezpecíš, proto že jest veliká síla jeho, a porucíš jemu svou práci?

12 Zdaž se jemu doveríš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

13 Ty-lis dal pávum krídlo pekné, aneb péro cápu neb pstrosu?

14 A že opouští na zemi vejce svá, ackoli je v prachu osedí,

15 Nic nemysle, že by je noha potlaciti, aneb zver polní pošlapati mohla?

16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich nemel; jako by neužitecná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

17 Nebo nedal jemu Buh moudrosti, aniž mu udelil rozumnosti.

18 Casem svým zhuru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

19 Zdaž ty dáti mužeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho rehtáním?

20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chrípí jeho strašlivé jest.

21 Kopá dul, a pléše v síle své, vycházeje vstríc i zbroji.

22 Smeje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem pred ostrostí mece,

23 Ac i toul na nem chrestí, a blyští se drevce a kopí.

24 S hrmotem a s hnevem kopá zemi, aniž pokojne stojí k zvuku trouby.

25 Anobrž k zvuku trouby rehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokrikování.

26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestráb, roztahuje krídla svá na poledne?

27 Zdali k rozkazu tvému zhuru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

28 Na skále prebývá, prebývá na špicaté skále jako na hrade,

29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka ocima svýma spatruje.

30 Ano i mladí její strebí krev, a kde tela mrtvá, tu i ona jest.