Kniha
Jobova 41
Buh
kraticce pripomenuv velikou moc svou, 3. k zacaté reci se navracuje, a o
velrybovi dále, jaký jest, vypravuje.
ytáhneš-liž
velryba udicí, aneb provazem pohríženým až k jazyku jeho?
2
(40:21) Zdali dáš kroužek na chrípe jeho, aneb hákem probodneš celist jeho?
3
(40:22) Zdaž se obrátí k tobe s prosbami, aneb mluviti bude tobe lahodne?
4
(40:23) Uciní-liž smlouvu s tebou? Prijmeš-liž jej za služebníka vecného?
5
(40:24) Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáckem, aneb privážeš jej detem svým?
6
(40:25) Pristrojí-liž sobe hody z neho spolecníci, a rozdelí-liž jej mezi
kupce?
7
(40:26) Zdaž naplníš háky kuži jeho, a vidlicemi rybárskými hlavu jeho?
8
(40:27) Vztáhni jen na nej ruku svou, a neuciníš zmínky o boji.
9
(40:28) Aj, nadeje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatrení jeho clovek
nebývá poražen?
10
(41:1) Není žádného tak smelého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se prede
mnou?
11
(41:2) Kdo mne cím predšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším
nebem, mé jest.
12
(41:3) Nebudu mlceti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13
(41:4) Kdo odkryl svrchek odevu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k nemu
pristoupí?
14
(41:5) Vrata úst jeho kdo otevre? Okolo zubu jeho jest hruza.
15
(41:6) Šupiny jeho pevné jako štítové sevrené velmi tuze.
16
(41:7) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ne.
17
(41:8) Jedna druhé se prídrží, a nedelí se.
18
(41:9) Od kýchání jeho zažžehá se svetlo, a oci jeho jsou jako záre svitání.
19
(41:10) Z úst jeho jako pochodne vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20
(41:11) Z chrípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21
(41:12) Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22
(41:13) V šíji jeho prebývá síla, a pred ním utíká žalost.
23
(41:14) Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v nem, aniž se
rozdrobuje.
24
(41:15) Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního
žernovu.
25
(41:16) Vyskýtání jeho bojí se nejsilnejší, až se strachem i vycištují.
26
(41:17) Mec stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancír.
27
(41:18) Pokládá železo za plevy, ocel za drevo shnilé.
28
(41:19) Nezahání ho strela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29
(41:20) Za stéblo pocítá strelbu, a posmívá se šermování kopím.
30
(41:21) Pod ním ostré strepiny, stele sobe na veci špicaté jako na bláte.
31
(41:22) Pusobí, aby vrelo v hlubine jako v kotle, a kormoutilo se more jako v
moždíri.
32
(41:23) Za sebou patrnou ciní stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33
(41:24) Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak ucinen byl bez strachu.
34
(41:25) Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
|