Kniha Žalmu 10

i nátisky svých neprátel naríká, 12. a za vysvobození, neprátel pak ztrestání doufanlive se modlí.

roc, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v cas ssoužení?

2 Z pychu bezbožník protivenství ciní chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

3 Nebot se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobe pochlebuje, a Hospodina popouzí.

4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobe prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.

5 Dobre mu se darí na cestách jeho všelikého casu, soudové tvoji vzdáleni jsou od neho, i na všecky neprátely své fouká,

6 Ríkaje v srdci svém: Nepohnut se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.

7 Ústa jeho plná jsou zlorecenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; ocima svýma po chudém špehuje.

9 Cíhá v skryte jako lev v jeskyni své, cíhá, aby pochytil chudého, uchvacujet jej, a táhne pod sítku svou.

10 Pripadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždení chudých.

11 Ríká v srdci svém: Zapomenult jest Buh silný, skryl tvár svou, nepohledít na veky.

12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

13 Proc má bezbožník Boha popouzeti, ríkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?

14 Díváš se do casu, nebo ty nátisk a bolest spatruješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebet se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

15 Potri ráme bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.

16 Hospodin jest králem vecných veku, národové z zeme své hynou.

17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim naklonuješ,

18 Abys soud cinil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více clovek bídný a zemský.