Kniha Žalmu 17

Muž svatý v ssoužení svém poroucí se s svou nevinou Bohu, neprátel svých vzteklost, svou pak Bohu doufanlivost predkládaje.

odlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; naklon uší k modlitbe mé, kteráž jest beze vší rtu ošemetnosti.

2 Od tvári tvé vyjdiž soud muj, oci tvé nechat patrí na uprímnost.

3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohnem jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepredstihá úst mých.

4 Z strany pak skutku lidských, já podlé slova rtu tvých vystríhal jsem se stezky zhoubce.

5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

6 Já volám k tobe, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; naklon ke mne ucha svého, a slyš rec mou.

7 Prokaž milosrdenství svá, nadeji majících ochránce pred temi, kteríž povstávají proti pravici tvé.

8 Ostríhej mne jako zrítelnice oka, v stínu krídel svých skrej mne,

9 Od tvári bezbožných tech, kteríž mne hubí, od neprátel mých úhlavních obklicujících mne,

10 Kteríž tukem svým zarostli, mluví pyšne ústy svými.

11 Jižt i kroky naše predstihají, oci své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíceti sedícímu v skrýši.

13 Povstaniž, Hospodine, predejdi tvári jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mecem svým,

14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí svetských, jichžto oddíl jest v tomto živote, a jejichž bricho ty z špižírny své naplnuješ. Címž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatku zanechávají malickým svým.

15 Já pak v spravedlnosti spatrovati budu tvár tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.