Kniha Žalmu 25

Modlitba za to, aby Buh Davida slovem i duchem svým spravoval. 8. Velebení dobroty Boží a štestí bojících se Boha, 16. a opet modlitba.

alm Daviduv. K tobet, Hospodine, duše své pozdvihuji.

2 Bože muj, v tobet nadeji skládám, necht nejsem zahanben, aby se neradovali neprátelé moji nade mnou.

3 A takt i všickni, kteríž na te ocekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteríž se prevrácene mají bez príciny.

4 Cesty své, Hospodine, uved mi v známost, a stezkám svým vyuc mne.

5 Dejž, at chodím v pravde tvé, a poucuj mne; nebo ty jsi Buh spasitel muj, na tebet ocekávám dne každého.

6 Rozpomen se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od veku.

7 Hríchu mladosti mé a prestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pametliv bud na mne pro dobrotu svou, Hospodine.

8 Dobrý a prímý jest Hospodin, a protož vyucuje hríšníky ceste své.

9 Pusobí to, aby tiší chodili v soudu, a vyucuje tiché ceste své.

10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda tem, kteríž ostríhají smlouvy jeho a svedectví jeho.

11 Pro jméno své, Hospodine, odpust nepravost mou, nebot jest veliká.

12 Který jest clovek, ješto se bojí Hospodina, jehož vyucuje, kterou by cestu vyvoliti mel?

13 Duše jeho v dobrém prebývati bude, a síme jeho dedicne obdrží zemi.

14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest tem, kteríž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.

15 Oci mé vždycky patrí k Hospodinu, on zajisté z leci vyvodí nohy mé.

16 Popatriž na mne, a smiluj se nade mnou, nebot jsem opuštený a strápený.

17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyved mne.

18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpust všecky hríchy mé.

19 Viz neprátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.

20 Ostríhej duše mé, a vytrhni mne, at nejsem zahanben, nebot v tebe doufám.

21 Sprostnost a uprímnost nechat mne ostríhají, nebo na te ocekávám.

22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.