Kniha Žalmu 31

David v ssoužení Bohu se modlí, 11. a težkosti své predkládaje, protivníkum zahynouti žádá. 20. Potom Boha z dorbodiní nejednech dobrorece, 24. pobožných k milování a pocte Boží napomíná.

rednímu zpeváku, žalm Daviduv. (31:2) V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na veky, pro spravedlnost svou vysvobod mne.

2 (31:3) Naklon ke mne ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

3 (31:4) Nebo skála má a hrad muj ty jsi, protož pro jméno své ved i doved mne.

4 (31:5) Vyved mne z leci, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.

5 (31:6) V ruce tvé poroucím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a verný.

6 (31:7) Nenávidím tech, kteríž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu nadeji skládám.

7 (31:8) Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezrel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.

8 (31:9) Aniž jsi mne zavrel v ruce neprítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.

9 (31:10) Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvár má, duše má, i život muj.

10 (31:11) Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpení, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

11 (31:12) U všech neprátel svých jsem v pohanení, a nejvíce u sousedu, známým pak svým jsem strašidlem; kteríž mne vídají vne, utíkají prede mnou.

12 (31:13) Vyšel jsem z pameti tak, jako mrtvý, ucinen jsem jako nádoba rozražená.

13 (31:14) Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mne spolu puntují, lstive premýšlejíce, jak by odjali duši mou.

14 (31:15) Ale já v tobe nadeji skládám, Hospodine; rekl jsem: Buh muj jsi ty.

15 (31:16) V rukou tvých jsou casové moji, vytrhni mne z ruky neprátel mých a tech, kteríž mne stihají.

16 (31:17) Osvet tvár svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.

17 (31:18) Hospodine, at nejsem zahanben, nebo jsem te vzýval; nechat jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.

18 (31:19) Onemejte rtové lživí, kteríž mluví proti spravedlivému tvrde, pyšne a s potupou.

19 (31:20) Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil tem, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi ciníval doufajícím v tebe pred syny lidskými.

20 (31:21) Ty je skrýváš v skrýši oblíceje svého pred vysokomyslností cloveka, skrýváš je jako v stanu pred jazyky svárlivými.

21 (31:22) Požehnaný bud Hospodin, nebo prokázal ke mne divné milosrdenství své jako v meste ohraženém.

22 (31:23) Já zajisté když jsem pospíchal, rekl jsem: Zavržent jsem od ocí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobe volal.

23 (31:24) Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, nebot ostríhá verících Hospodin, a též odplací vrchovate tomu, kdož pýchu provodí.

24 (31:25) Zmužile sobe cinte, (a posilní Buh srdce vašeho), všickni, kteríž nadeji máte v Hospodinu.