Kniha Žalmu 35

David S. žádaje pomsty neprátelum, 11. krivdy sobe cinené i jejich prevrácenost vypisuje, 17. a hledaje u Boha ochrany, s nimi rozeznán býti žádá, pro Boží slávu a pobožných potešení.

alm Daviduv. Sud se, Hospodine, s temi, kteríž se se mnou soudí; bojuj proti tem, kteríž proti mne bojují.

2 Pochyt štít a pavézu, a povstan mi ku pomoci.

3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstríc tem, kteríž táhnou proti mne. Rciž duši mé: Spasení tvé ját jsem.

4 Nechat se zahanbí a zapýrí ti, kteríž hledají duše mé; zpet at jsou obráceni a zahanbeni ti, kteríž mi zlé obmýšlejí.

5 At jsou jako plevy pred vetrem, a andel Hospodinuv rozptylujž je.

6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a andel Hospodinuv stihej je.

7 Nebo jsou bez príciny polékli v jáme osídlo své, bez príciny vykopali jámu duši mé.

8 Pripadniž na ne setrení, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, at je uloví; s hrmotem at do ní vpadnou.

9 Duše má pak at se veselí v Hospodinu, a at raduje se v spasení jeho.

10 A tut všecky kosti mé reknou: Hospodine, kdo jest podobný tobe, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad nej silnejší jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilne loupí?

11 Povstávají svedkové lživí, a na to, o cemž nevím, dotazují se mne.

12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se priodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ne casto se modlil.

14 Jako k príteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromaždovali se proti mne i ti nejnevážnejší, o cemž jsem nevedel; utrhali mi, a nemlceli.

16 S pokrytci, posmevaci, fatkári škripeli na mne zuby svými.

17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvu jedinkou mou.

18 I budu te oslavovati v shromáždení velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19 Nechažt se nade mnou neradují ti, kteríž bezprávne ke mne se neprátelsky mají; ti, kteríž mne nenávidí bez príciny, at nemhourají ocima.

20 Nebot nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21 Anobrž rozdírají proti mne ústa svá, a ríkají: Hahá, hahá, jižt vidí oko naše.

22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlcujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23 Probudiž se a procit k soudu mému, Bože muj a Pane muj, k obhájení pre mé.

24 Sud mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože muj, at se neradují nade mnou.

25 At neríkají v srdci svém: Mehodek duši naší; at neríkají: Sehltili jsme jej.

26 Ale at se zahanbí a zapýrí všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu at jsou obleceni ti, kteríž se zpínají proti mne.

27 Ti pak, kteríž mi prejí mé spravedlnosti, at plésají, a radují se, a at ríkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž preje pokoje služebníku svému.

28 I muj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.