Kniha Žalmu 40

David predešlými dobrodiními, jichž i sám 5. i s jinými vernými okusil, 9. a stálosti svou pri Bohu v dovernosti se ustaviv, 12. sobe milosti a pomoci, 15. bezbožným vyhlazení, dobrým potešení od Boha žádati.

rednímu zpeváku, Daviduv žalm. (40:2) Žádostive ocekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mne, a vyslyšel mé volání.

2 (40:3) A vytáhl mne z cisterny hlucící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.

3 (40:4) A tak vložil v ústa má písen novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.

4 (40:5) Blahoslavený ten clovek, kterýž skládá v Hospodinu svou nadeji, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteríž se ke lži uchylují.

5 (40:6) Mnohé veci ciníš ty, Hospodine Bože muj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je porád vycísti mohl pred tebou. Já chtel-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti muže.

6 (40:7) Obeti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevrel; zápalu a obeti za hrích nežádal jsi.

7 (40:8) Tehdy rekl jsem: Aj, jdut, jakož v knihách psáno jest o mne.

8 (40:9) Abych cinil vuli tvou, Bože muj, líbost mám; nebo zákon tvuj jest u prostred vnitrností mých.

9 (40:10) Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždení velikém; aj, rtu svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.

10 (40:11) Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostred srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždení velikém.

11 (40:12) Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky at mne ostríhají.

12 (40:13) Nebot jsou mne obklícily zlé veci, jimž poctu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad pocet vlasu hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.

13 (40:14) Raciž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospešiž ku pomoci mé.

14 (40:15) Zahanbeni budte, a zapyrte se všickni, kteríž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpet obráceni a v potupu dáni budte, kteríž líbost mají v neštestí mém.

15 (40:16) Prijdiž na ne spuštení za to, že mne k hanbe privésti usilují, ríkajíce: Hahá, hahá.

16 (40:17) Ale at radují a veselí se v tobe všickni hledající tebe, a milující spasení tvé at ríkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin.

17 (40:18) Já pak ackoli chudý a nuzný jsem, Pán však pecuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel muj ty jsi. Bože muj, neprodlévejž.