Kniha Žalmu 41

David blahoslavenství tech, ktríž nad bídnými lítost mají, ukázav, 6. nad neuprímností neprátel svých naríká, 11. a za vysvobození i strestání takových lidí Bohu se modlí.

rednímu zpeváku, žalm Daviduv. (41:2) Blahoslavený, kdož prozretelný soud ciní o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.

2 (41:3) Hospodin ho ostreže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti neprátel jeho.

3 (41:4) Hospodin ho na ložci ve mdlobe posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promení.

4 (41:5) Já rekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobe zhrešil.

5 (41:6) Neprátelé moji mluvili zle o mne, rkouce: Skoro-liž umrel, a zahyne jméno jeho?

6 (41:7) A jestliže kdo z nich prichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobe nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.

7 (41:8) Sšeptávají se spolu proti mne všickni, kteríž mne nenávidí, a pricítají mi zlé veci, ríkajíce:

8 (41:9) Pomsta pro nešlechetnost prichytila se ho, a kdyžte se složil nepovstanet zase.

9 (41:10) Také i ten, s nímž jsem byl v prátelství, jemuž jsem se doveroval, a kterýž jídal chléb muj, pozdvihl paty proti mne.

10 (41:11) Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;

11 (41:12) Abych odtud poznal, že mne sobe libuješ, když by se neradoval nade mnou neprítel muj.

12 (41:13) Mne pak v uprímnosti mé zachováš, a postavíš pred oblícejem svým na veky.

13 (41:14) Požehnaný Hospodin Buh Izraelský, od veku až na veky, Amen i Amen.