Kniha
Žalmu 44
Církev
príklady predku svých, smlouvou i vulí Boží utvrzená, 10. svých težkostí Bohu
touží, 18. a že to pro jeho jméno snáší, ukazujíc, 24. pomoci k spasení svému
žádá.
rednímu
zpeváku z synu Chóre, vyucující. (44:2) Bože, ušima svýma slýchali jsme, a
otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi ciníval za dnu jejich, za
dnu starodávních.
2
(44:3) Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potrel jsi lidi, a
je jsi rozplodil.
3
(44:4) Nebot jsou neopanovali zeme mecem svým, aniž jim ráme jejich spomohlo,
ale pravice tvá a ráme tvé, a svetlost oblíceje tvého, proto že jsi je
zamiloval.
4
(44:5) Ty jsi sám král muj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5
(44:6) V tobet jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme
povstávající proti nám.
6
(44:7) Nebot jsem v lucišti svém nadeje neskládal, aniž mne kdy obránil mec
muj.
7
(44:8) Ale ty jsi nás vysvobozoval od neprátel našich, a kteríž nás nenávidí,
ty jsi zahanboval.
8
(44:9) A protož chválíme te Boha na každý den, a jméno tvé ustavicne
oslavujeme. Sélah.
9
(44:10) Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10
(44:11) Obrátil jsi nás nazpet, a ti, kteríž nás nenávidí, rozchvátali mezi
sebou jmení naše.
11
(44:12) Oddal jsi nás, jako ovce k snedení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12
(44:13) Prodal jsi lid svuj bez penez, a nenadsadils mzdy jejich.
13
(44:14) Vydal jsi nás k utrhání sousedum našim, ku posmechu a ku potupe tem,
kteríž jsou vukol nás.
14
(44:15) Uvedl jsi nás v prísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou
zmítáno bylo.
15
(44:16) Na každý den stydeti se musím, a hanba tvári mé prikrývá mne,
16
(44:17) A to z príciny reci utrhajícího a hanejícího, z príciny neprítele a
vymstívajícího se.
17
(44:18) Všecko to prišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na te, aniž jsme
zrušili smlouvy tvé.
18
(44:19) Neobrátilo se nazpet srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky
tvé,
19
(44:20) Ackoli jsi nás byl potrel na míste draku, a prikryl jsi nás stínem
smrti.
20
(44:21) Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou
svých k bohu cizímu,
21
(44:22) Zdaliž by toho Buh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22
(44:23) Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití
oddané.
23
(44:24) Procitiž, proc spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezahánej nás na veky.
24
(44:25) I procež tvár svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25
(44:26) Nebote se již sklonila až k prachu duše naše, prilnul k zemi život náš.
26
(44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
|