Kniha Žalmu 56

David utíkaje pred Saulem, upadl v ruce Filistinských, procež za vysvobození žádá, a neprátelum pomstou hrozí, 4. doufáním v Boha se chlubí, 9. a z naplnení slibu jej slaví, i dalších ocekává.

rednímu z kantoru, o nemé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Daviduv, když ho jali Filistinští v Gát. (56:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce clovek; každého dne boj veda, ssužuje mne.

2 (56:3) Sehltiti mne usilují na každý den moji neprátelé; jiste žet jest mnoho válcících proti mne, ó Nejvyšší.

3 (56:4) Kteréhokoli dne strach mne obklicuje, v tebe doufám.

4 (56:5) Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo uciniti telo.

5 (56:6) Na každý den slova má prevracejí, proti mne jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

6 (56:7) Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepejí mých šetrí, cíhajíce na duši mou.

7 (56:8) Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

8 (56:9) Ty má utíkání v poctu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v poctu nemel?

9 (56:10) A tehdyt obráceni budou zpet neprátelé moji v ten den, když volati budu; tot vím, že Buh pri mne stojí.

10 (56:11) Ját budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

11 (56:12) V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co uciniti mohl clovek.

12 (56:13) Tobe jsem, Bože, ucinil sliby, a protož tobe vzdám chvály.

13 (56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil pred Bohem v svetle živých.