Kniha Žalmu 57

David pred Saulem ucházeje, 4. své doufání v Boha, neprátel pak ukrutnost predkládá, 9. a toho žádá, aby Buh jemu pro slávu svou spomohl, neprátely pak strestal.

rednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Daviduv, když utekl pred Saulem do jeskyne. (57:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; nebot v tebe doufá duše má, a v stínu krídel tvých schráním se, až prejde ssoužení.

2 (57:3) Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.

3 (57:4) Ont pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Buh milosrdenství své a pravdu svou.

4 (57:5) Duše má jest u prostred lvu, bydlím mezi palici, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a strely, a jazyk jejich jako ostrý mec.

5 (57:6) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

6 (57:7) Tenata roztáhli nohám mým, sklícili duši mou, vykopali prede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.

7 (57:8) Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati te budu.

8 (57:9) Probud se, slávo má, probud se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.

9 (57:10) Slaviti te budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpevovati tobe budu mezi národy.

10 (57:11) Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakum pravda tvá.

11 (57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.