Kniha Žalmu 60

David Syrské poraziv, pomoci proti Idumejským žádá, ssoužení predešlá pripomínaje; potom sliby i skutky Boží sobe predloživ, bojovníku k udatnosti napomíná.

rednímu z kantoru na šušan eduth, zlatý žalm Daviduv, k vyucování, (60:2) Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisícu. (60:3) Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hnevals se, navratiž se zase k nám.

2 (60:4) Zatrásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, nebot se chveje.

3 (60:5) Ukazoval jsi lidu svému tvrdé veci, napájels nás vínem zkormoucení.

4 (60:6) Ale nyní dal jsi tem, kteríž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

5 (60:7) At jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

6 (60:8) Buh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu deliti Sichem, a údolí Sochot rozmerím.

7 (60:9) Mujt jest Galád, muj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda ucitel muj.

8 (60:10) Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mne, Palestino, trub.

9 (60:11) Kdo mne uvede do mesta ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

10 (60:12) Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

11 (60:13) Udeliž nám pomoci pred neprítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

12 (60:14) V Bohu udatne sobe pocínati budeme, a ont pošlapá neprátely naše.