Kniha Žalmu 74

Lid Boží oplakávaje toho, jak se s nimi v zajetí babylónském dálo, 12. s doufáním se modlí za své pro slávu Boží vysvobození a neprátel zahanbení.

yucující, Azafuv. Proc, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proc roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

2 Rozpomen se na shromáždení své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dedictví svého, na Sion horu tuto, na níž prebýváš.

3 Prispejž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil neprítel v svatyni!

4 Rvali neprátelé tvoji u prostred shromáždení tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dríví jeho.

6 A nyní již rezby jeho naporád sekerami a palicemi otloukají.

7 Uvrhli ohen do svatyne tvé, na zem zrítivše, poškvrnili príbytku jména tvého.

8 Rekli v srdci svém: Vyhubme je naporád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

9 Znamení svých nevidíme, jižt není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by vedel, dokud to stane.

10 I dokudž, ó Bože, útržky ciniti bude odpurce? A neprítel ustavicne-liž rouhati se bude jménu tvému?

11 Proc zdržuješ ruku svou, a pravice své z luna svého nevzneseš?

12 Však jsi ty, Bože, král muj od starodávna, pusobíš hojné spasení u prostred zeme.

13 Ty silou svou rozdelil jsi more, a potrels hlavy draku u vodách.

14 Ty jsi potrel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

15 Ty jsi otevrel vrchovište a potoky, ty jsi osušil i reky prudké.

16 Tvujt jest den, tvá jest také i noc, svetlo i slunce ty jsi ucinil.

17 Ty jsi založil všecky konciny zeme, léto i zimy ty jsi sformoval.

18 Rozpomeniž se na to, že útržky cinil ten odpurce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

19 Nevydávejž té zberi duše hrdlicky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na veky.

20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavejší koutové zeme peleší ukrutnosti.

21 Nechažt bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný at chválí jméno tvé.

22 Povstaniž, ó Bože, a ved pri svou, rozpomen se na pohanení, kteréžt se deje od nesmyslných na každý den.

23 Nezapomínej se na vykrikování svých neprátel, a na hluk proti tobe povstávajících, kterýž se silí ustavicne.