|
Kniha
Žalmu 77
David
ukazuje, jak se v svých težkostech utíká k Bohu o pomoc, 6. predkládaje pri tom
odpor tela, 11. i vítezství ducha proti telu, a jak se v doufání k Bohu
utvrzovat.
rednímu
kantoru z potomku Jedutunových, s Azafem, žalm. (77:2) Hlas muj k Bohu, když
volám, hlas muj k Bohu, aby ucha naklonil ke mne.
2
(77:3) V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem
bez prestání, a nedala se potešiti duše má.
3
(77:4) Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, premyšloval jsem, a úzkostmi
svírán byl duch muj. Sélah.
4
(77:5) Zdržoval jsi oci mé, aby bdely; potrín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5
(77:6) I pricházeli mi na pamet dnové predešlí, a léta dávní.
6
(77:7) Rozpomínal jsem se v noci na zpevy své, v srdci svém premyšloval jsem, a
zpytoval to duch muj, prave:
7
(77:8) Zdali na veky zažene Buh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8
(77:9) Zdali do konce prestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od
pokolení až do pokolení?
9
(77:10) Zdali se zapomnel smilovávati Buh silný? Zdaž zadržel v hneve
milosrdenství svá? Sélah.
10
(77:11) I rekl jsem: Tot jest má smrt. Ale ucinít promenu pravice Nejvyššího.
11
(77:12) Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a pripomínati sobe divné
ciny tvé, od starodávna.
12
(77:13) A premyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13
(77:14) Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Buh?
14
(77:15) Ty jsi ten Buh silný, jenž ciníš divné veci; uvedl jsi v známost mezi
národy sílu svou.
15
(77:16) Vysvobodil jsi ramenem lid svuj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
16
(77:17) Videlyt jsou te vody, Bože, videly te vody, a zstrašily se; pohnuly se
také i hlubiny.
17
(77:18) Vydali povodne oblakové, vydala hrmot nebesa, ano i kamenícko tvé
skákalo.
18
(77:19) Vznelo hrímání tvé po obloze, blýskání osvecovalo okršlek zemský,
pohybovala se a trásla zeme.
19
(77:20) Skrze more byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však
šlepejí tvých nebylo znáti.
20
(77:21) Vedl jsi jako stádo lid svuj skrze Mojžíše a Arona.
|