Kniha Žalmu 90

Milost, kterouž Buh svatým svým ciniti rácil, Mojžíš pripomenuv, 3. jakož nestálost života všech lidí, 7. tak i bídu Izraelitu vysvetluje, 12. modle se pri tom Bohu, aby lid svuj obnove, 14. potešiti i dílo své pri nich utvrditi rácil.

odlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval príbytek náš od národu do pronárodu.

2 Prvé, než hory stvoreny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek sveta, ano hned od veku a až na veky, ty jsi Buh silný.

3 Ty privodíš cloveka na to, aby setrín byl, ríkaje: Navrattež se zase, synové lidští.

4 Nebo by tisíc let pretrval, jest to pred ocima tvýma jako den vcerejší, a bdení nocní.

5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitre pomíjející.

6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mení se, u vecer pak jsuc podtata, usychá.

7 Ale my hyneme od hnevu tvého, a prochlivostí tvou jsme zdešeni.

8 Nebo jsi položil nepravosti naše pred sebe, a tajnosti naše na svetlo oblíceje svého.

9 Procež všickni dnové naši v náhle prebíhají pro tvé rozhnevání; k skoncení let svých docházíme jako rec.

10 Všech dnu let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnejšího prirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnejšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožt ihned rychle zaletíme.

11 Ale kdo jest, ješto by znal prísnost hnevu tvého, a ostýchal se zurivosti tvé?

12 Nauciž nás pocítati dnu našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

13 Navrat se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mejž lítost nad služebníky svými.

14 Nasyt nás hned v jitre svým milosrdenstvím, tak abychom prozpevovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

15 Obveseliž nás podlé dnu, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

16 Budiž zrejmé pri služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá pri synech jejich.

17 Budiž nám prítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrd mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrd.