Kniha Žalmu 94

Prorok Boha prosí, aby domácí lidu svého tyrany strestal; 8. jimž domlouvaje, proto že Božího rízení zapírali, 12. pobožné utištené nadíle sliby, nadíle príkladem svým v doufání ustavuje a teší.

ože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvej se.

2 Zdvihni se, ó soudce vší zeme, a dej odplatu pyšným.

3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

4 Žváti a hrde mluviti, honosíce se, všickni cinitelé nepravosti?

5 Lid tvuj, Hospodine, potírati a dedictví tvé bedovati?

6 Vdovy a príchozí mordovati, a sirotky hubiti,

7 Ríkajíce: Nehledít na to Hospodin, aniž tomu rozumí Buh Jákobuv?

8 Rozumejte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

9 Zdali ten, jenž ucinil ucho, neslyší? A kterýž stvoril oko, zdali nespatrí?

10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž ucí lidi umení?

11 Hospodint zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvicíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyucuješ.

13 Abys mu zpusobil pokoj pred casy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

14 Nebot neopustí Hospodin lidu svého, a dedictví svého nezanechá,

15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni uprímého srdce.

16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkum? Kdo by se byl za mne postavil proti tem, jenž páší nepravost?

17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlcení.

18 Již jsem byl rekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

19 Ve množství premyšlování mých u vnitrnosti mé, tvá potešování obveselovala duši mou.

20 Zdaliž se k tobe pritovaryší stolice prevráceností tech, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Buh muj skalou útocište mého.

23 Ont obrátí na ne nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Buh náš.