Kniha Žalmu 104

Prorok slaví Boha z jeho predivné moudrosti, všemohoucnosti a dobroty, kterouž i v skutku stvorení zjevil, i vskutku opatrování všeho stvorení lidem k dobrému prokazovati rácil.

obrorec duše má Hospodinu. Hospodine Bože muj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

2 Priodels se svetlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaku místo vozu, a vznáší se na perí vetrovém.

4 Kterýž ciní posly své duchy, služebníky své ohen plápolající.

5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na veky veku.

6 Propastí jako rouchem byl jsi ji priodel, i nad horami stály vody.

7 K žehrání tvému rozbehly se, pred hrmotem hromu tvého pospíšily,

8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

9 Meze jsi položil, aby jich neprestupovaly, ani se navracovaly k prikrývání zeme.

10 Kterýž vypouštíš potoky pres údolé, aby tekli mezi horami,

11 A nápoj dávali všechnem živocichum polním. Tut uhašují oslové divocí žízen svou.

12 Pri nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostred ratolestí hlas svuj vydává.

13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem cinu tvých sytila se zeme.

14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potrebe cloveku, abys tak vyvodil chléb z zeme,

15 A víno, jenž obveseluje srdce cloveka. Ciní, aby se stkvela tvár od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

16 Nasyceno bývá i dríví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

17 Na nichž se ptáci hnízdí, i cáp príbytek svuj má na jedlí.

18 Hory vysoké jsou kamsíku, skály útocište králíku.

19 Ucinil mesíc k jistým casum, a slunce zná západ svuj.

20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živocichové lesní:

21 Lvícata rvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

22 Když slunce vychází, zase shromaždují se, a v doupatech svých se ukládají.

23 Clovek vychází ku práci své, a k dílu svému až do vecera.

24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudre ucinil, plná jest zeme bohatství tvého.

25 V mori pak velikém a preširokém, tamt jsou hmyzové nescíslní, a živocichové malí i velicí.

26 Tut bárky precházejí i velryb, kteréhož jsi stvoril, aby v nem hrál.

27 Všecko to na te ocekává, abys jim dával pokrm casem svým.

28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými vecmi.

29 Když skrýváš tvár svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svuj se navracejí.

30 Vysíláš ducha svého, a zase stvoreni bývají, a obnovuješ tvár zeme.

31 Budiž sláva Hospodinova na veky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

32 On když pohledí na zemi, anat se trese; když se dotkne hor, ant se kourí.

33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

34 Libé bude premyšlování mé o nem, ját rozveselím se v Hospodinu.

35 Ó by hríšníci vyhynuli z zeme, a bezbožných aby již nebylo. Dobrorec duše má Hospodinu. Halelujah.