Kniha Žalmu 106

V žalmu tomto pobožní napomínají se k chválení Boha, 4. a za vysvobození prosí. 6. Potom hríchy vlastní i predku svých vyznávajíce, a trestání i vysvobození z neho pripomínajíce, 48. a dobrorecením vše zavírají.

alelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na veky milosrdenství jeho.

2 Kdo muže vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

3 Blahoslavení, kteríž ostríhají soudu, a ciní spravedlnost každého casu.

4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštev mne spasením svým,

5 Abych užíval dobrých vecí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dedictvím tvým.

6 Zhrešili jsme i s otci svými, nepráve jsme cinili, a bezbožnost páchali.

7 Otcové naši v Egypte nerozumeli predivným skutkum tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli pri mori, pri mori Rudém.

8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

9 Nebo primluvil mori Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenávidel, a vyprostil je z ruky neprítele.

11 V tom prikryly vody ty, kteríž je ssužovali, nezustalo ani jednoho z nich.

12 A ackoli verili slovum jeho, a zpívali chválu jeho,

13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a necekali na radu jeho;

14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

15 I dal jim, cehož se jim chtelo, a však dopustil hubenost na život jejich.

16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojšte, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

17 Otevrevši se zeme, požrela Dátana, a prikryla zber Abironovu.

18 A roznícen byl ohen na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

19 Udelali i tele na Orébe, a skláneli se slitine.

20 A zmenivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

21 Zapomneli na Boha silného, spasitele svého, kterýž cinil veliké veci v Egypte.

22 A predivné v zemi Chamove, prehrozné pri mori Rudém.

23 Procež rekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezere pred ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

24 Za tím zošklivili sobe zemi žádanou, neveríce slovu jeho.

25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

27 A aby rozptýlil síme jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

28 Spráhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli obeti mrch.

29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ne oborila rána,

30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i pretržena jest rána ta.

31 Což jest mu pocteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na veky.

32 Opet ho byli popudili pri vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ne.

33 Nebo k horkosti privedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

34 K tomu nevyplénili ani národu tech, o kterýchž jim byl Hospodin porucil,

35 Ale smešujíce se s temi národy, naucili se skutkum jejich,

36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

37 Obetovali zajisté syny své a dcery své dáblum.

38 A vylili krev nevinnou, krev synu svých a dcer svých, kteréž obetovali trapidlum Kananejským, tak že poškvrnena jest zeme temi vraždami.

39 I zmazali se skutky svými, a smilnili ciny svými.

40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svuj, v ošklivost vzal dedictví své.

41 A vydal je v ruce pohanu. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti meli,

42 A utiskali je neprátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, procež potlaceni jsou pro nepravost svou.

44 A však patril na úzkost jejich, a slyšel krik jejich.

45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteríž je u vezení drželi.

47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažd nás z tech pohanu, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

48 Požehnaný Hospodin Buh Izraelský od veku až na veky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.