Kniha Žalmu 107

Skladatel žalmu tohoto napomenuv tech, jimž Buh v jejich težkostech ku pomoci prispeti rácil, aby jemu za to dekovali, 43. naríká, že to Boží otcovství rídcí rozvažují.

slavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na veky milosrdenství jeho.

2 Necht o tom vypravují ti, kteríž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky tech, kteríž je ssužovali,

3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od pulnoci i od more.

4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, mesta k prebývání nenacházejíce.

5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

7 A vedl je po ceste prímé, aby prišli do mesta k bydlení.

8 Nechat oslavují pred Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho pred syny lidskými,

9 Ponevadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplnuje dobrými vecmi.

10 Kteríž sedí ve tme a v stínu smrti, sevríni jsouce bídou i železy,

11 Protože odporni byli recem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

12 Procež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

15 Nechat oslavují pred Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho pred syny lidskými,

16 Ponevadž láme brány medené, a závory železné posekává.

17 Blázni pro cestu prevrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti približují.

19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

21 Nechat oslavují pred Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho pred syny lidskými,

22 A obetujíce obeti chvály, at vypravují skutky jeho s prozpevováním.

23 Kterí se plaví po mori na lodech, pracujíce na velikých vodách,

24 Tit vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bourlivý, a dme vlny morské.

26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpecenství rozplývá se.

27 Motají se a naklonují jako opilý, a všecko umení jejich mizí.

28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

29 Promenuje bouri v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

30 I veselí se, že utichlo; a tak privodí je k brehu žádostivému.

31 Nechat oslavují pred Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho pred syny lidskými.

32 Necht ho vyvyšují v shromáždení lidu, a v rade starcu chválí jej.

33 Obrací reky v poušt, a prameny vod v suchost,

34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelu jejích.

35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

36 I osazuje na ní hladovité, aby staveli mesta k bydlení.

37 Kteríž osívají pole, a delají vinice, a shromaždují sobe užitek úrody.

38 Takt on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

39 A nekdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopoušteje, aby bloudili po poušti bezcestné.

41 Ont vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

42 Necht to spatrují uprímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost at zacpá ústa svá.

43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetril, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?