Kniha Žalmu 116

David dekuje Bohu, že ho vysvobodil z rukou Saulových, 8. dotýkaje, v jakých težkostech i jaký zpusob v nich byl, 12. a za tím svou vdecnost k Bohu osvedcuje.

iluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas muj a pokorné modlitby mé.

2 Nebo naklonil ucha svého ke mne, když jsem ho vzýval ve dnech svých.

3 Obklícilyt mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevrení a truchlost prišla na mne.

4 I vzýval jsem jméno Hospodinovo, rka: Prosím, ó Hospodine, vysvobod duši mou.

5 Milostivý Hospodin a spravedlivý, Buh náš lítostivý.

6 Ostríhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.

7 Navratiž se, duše má, do odpocinutí svého, ponevadž Hospodin jest dobrodince tvuj.

8 Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oci mé od slz, nohu mou od poklesnutí.

9 Ustavicne choditi budu pred Hospodinem v zemi živých.

10 Uveril jsem, protož i mluvil jsem, ackoli jsem byl velmi ztrápený.

11 Já jsem byl rekl v pospíchání: Všeliký clovek jest lhár.

12 Cím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mne ucinená?

13 Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

14 Sliby své Hospodinu splním, ted prede vším lidem jeho.

15 Drahá jest pred ocima Hospodinovýma smrt svatých jeho.

16 Ó Hospodine, že jsem služebník tvuj, služebník, pravím, tvuj, syn devky tvé, rozvázal jsi svazky mé.

17 Tobe obetovati budu obet díku cinení, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

18 Sliby své Hospodinu splním, ted prede vším lidem jeho,

19 V síncích domu Hospodinova, u prostred tebe, Jeruzaléme. Halelujah.