Kniha Žalmu 119

Žalm tento naskrze velikou chválu a slavné svedectví dává slovu Božímu; pricemž také skladatel jeho, aby i jej Buh tím slovem svým osvecovati i spravovati rácil, za to se jemu týž i týž modlí.

leph. Blahoslavení ti, kteríž jsou ctného obcování, kteríž chodí v zákone Hospodinove.

2 Blahoslavení, kteríž ostríhají svedectví jeho, a kteríž ho celým srdcem hledají.

3 Neciní zajisté nepravosti, ale krácejí po cestách jeho.

4 Ty jsi prikázal, aby pilne bylo ostríháno rozkazu tvých.

5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostríhání ustanovení tvých.

6 Tehdážt nebudu zahanben, když budu patriti na všecka prikázaní tvá.

7 Oslavovati te budu v uprímnosti srdce, když se vyucovati budu právum spravedlnosti tvé.

8 Ustanovení tvých budu ostríhati s pilností, toliko neopouštej mne.

9 Beth. Jakým zpusobem ocistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštejž mi blouditi od prikázaní tvých.

11 V srdci svém skládám rec tvou, abych nehrešil proti tobe.

12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuc mne ustanovením svým.

13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

14 Z cesty svedectví tvých raduji se více, než z nejvetšího zboží.

15 O prikázaních tvých premyšluji, a patrím na stezky tvé.

16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.

17 Gimel Tu milost ucin s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostríhal slova tvého.

18 Otevri oci mé, abych spatroval divné veci z zákona tvého.

19 Príchozí jsem na tom svete, neukrývejž prede mnou prikázaní svých.

20 Umdlévá duše má pro žádost soudu tvých všelikého casu.

21 Vyhlazuješ pyšné, zlorecené, kteríž bloudí od prikázaní tvých.

22 Odejmi ode mne útržku a potupu, nebot ostríhám svedectví tvých.

23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mne, služebník pak tvuj premýšlí o ustanoveních tvých.

24 Svedectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

25 Daleth Prilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.

26 Cesty své predložilt jsem, a vyslýchals mne; vyuc mne ustanovením svým.

27 Ceste rozkazu tvých dej at vyrozumívám, a at premýšlím o divných skutcích tvých.

28 Rozplývá se zámutkem duše má, ocerstviž mne podlé slova svého.

29 Cestu lživou odvrat ode mne, a zákon svuj z milosti dej mi.

30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobe predkládám.

31 Svedectví tvých se prídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.

32 Cestou rozkazu tvých pobehnu, když ty rozšíríš srdce mé.

33 He Vyuc mne, Hospodine, ceste ustanovení svých, kteréž bych ostríhal do konce.

34 Dej mi ten rozum, at šetrím zákona tvého, a at ho ostríhám celým srdcem.

35 Dej, at chodím cestou prikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.

36 Naklon srdce mého k svedectvím svým, a ne k lakomství.

37 Odvrat oci mé, at nehledí marnosti; na ceste své obživ mne.

38 Potvrd služebníku svému reci své, kterýž se oddal k službe tvé.

39 Odvrat ode mne pohanení, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobrí jsou.

40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, at jsem živ v spravedlnosti tvé.

41 Vav Ó at se priblíží ke mne milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé reci tvé,

42 Tak abych odpovedíti umel utrhaci svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.

43 A nevynímej z úst mých slova nejpravejšího; nebot na soudy tvé ocekávám.

44 I budu ostríhati zákona tvého ustavicne, od veku až na veky,

45 A bez prestání choditi na širokosti, nebot jsem se dotázal rozkazu tvých.

46 Nýbrž mluviti budu o svedectvích tvých i pred králi, a nebudu se hanbiti.

47 Nebo rozkoš svou skládám v prikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.

48 Pricinímt i ruce své k prikázaním tvým, kteráž miluji, a premýšleti budu o ustanoveních tvých.

49 Zajin Rozpomen se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpecil.

50 Tot jest má útecha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.

51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

52 Nebot se rozpomínám na soudy tvé vecné, Hospodine, kterýmiž se potešuji.

53 Desím se nad bezbožnými, kteríž opouštejí zákon tvuj.

54 Ustanovení tvá jsou mé písnicky na míste mého putování.

55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostríhám zákona tvého.

56 Tot mám odtud, abych ostríhal rozkazu tvých.

57 Cheth Díl muj, rekl jsem, Hospodine, ostríhati výmluvnosti tvé.

58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.

59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svedectvím.

60 Pospíchámt a neodkládám ostríhati rozkazu tvých.

61 Rota bezbožníku zloupila mne, na zákon tvuj se nezapomínám.

62 O pulnoci vstávám, abych te oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

63 Úcastník jsem všech, kteríž se bojí tebe, a tech, kteríž ostríhají prikázaní tvých.

64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest zeme, ustanovením svým vyuc mne.

65 Teth Dobrotive jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.

66 Pravému soudu a umení vyuc mne, nebo jsem prikázaním tvým uveril.

67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostríhám.

68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuc mne ustanovením svým.

69 Složilit jsou lež proti mne pyšní, ale já celým srdcem ostríhám prikázaní tvých.

70 Zbridlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potešuji.

71 K dobrémut jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naucil ustanovením tvým.

72 Za lepší sobe pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stríbra.

73 Jod Ruce tvé ucinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naucil prikázaním tvým,

74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé ocekávám.

75 Seznávámt, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodne potrestal.

76 Nechat jest již zrejmé milosrdenství tvé ku potešení mému, podlé reci tvé mluvené služebníku tvému.

77 Pridtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvuj rozkoš má jest.

78 Zahanbeni budte pyšní, proto že lstive chteli mne podvrátiti, já pak premyšluji o prikázaních tvých.

79 Obrattež se ke mne, kteríž se bojí tebe, a kteríž znají svedectví tvá.

80 Budiž srdce mé uprímé pri ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.

81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé ocekávám.

82 Hynou i oci mé žádostí výmluvností tvých, když ríkám: Skoro-liž mne potešíš?

83 Ackoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad temi, kteríž mi protivenství ciní?

85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto vec není podlé zákona tvého.

86 Všecka prikázaní tvá jsou pravda; bez príciny mi se protiví, spomoziž mi.

87 Témert jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil prikázaní tvých.

88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostríhal svedectví úst tvých.

89 Lamed Na veky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.

91 Vedlé úsudku tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.

92 Byt zákon tvuj nebyl mé potešení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

93 Na veky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.

94 Tvujt jsem já, zachovávejž mne; nebo prikázaní tvá zpytuji.

95 Ocekávajít na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svedectví tvá rozvažuji.

96 Každé veci dokonalé vidím skoncení; rozkaz tvuj jest preširoký náramne.

97 Mem Ó jak miluji zákon tvuj, tak že každého dne on jest mé premyšlování.

98 Nad neprátely mé moudrejšího mne ciníš prikázaními svými; nebo mám je ustavicne pred sebou.

99 Nade všecky své ucitele rozumnejší jsem ucinen; nebo svedectví tvá jsou má premyšlování.

100 I nad starce opatrnejší jsem, nebo prikázaní tvých ostríhám.

101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostríhal slova tvého.

102 Od soudu tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyucuješ.

103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústum mým.

104 Z prikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a svetlo stezce mé.

106 Prisáhl jsem, což i splním, že chci ostríhati soudu spravedlnosti tvé.

107 Ztrápenýt jsem prenáramne, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

108 Dobrovolné obeti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právum svým vyuc mne.

109 Duše má jest v ustavicném nebezpecenství, a však na zákon tvuj se nezapomínám.

110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazu tvých se neodvracím.

111 Za dedictví vecné ujal jsem svedectví tvá, nebot jsou radost srdce mého.

112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavicne, až i do konce.

113 Samech Výmyslku nenávidím, zákon pak tvuj miluji.

114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé ocekávám.

115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostríhal prikázaní Boha svého.

116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém ocekávání.

117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patril k ustanovením tvým ustavicne.

118 Potlacuješ všecky ty, kteríž odstupují od ustanovení tvých; nebot jest lživá opatrnost jejich.

119 Jako trusku odmítáš všecky bezbožníky zeme, a protož miluji svedectví tvá.

120 Desí se strachem pred tebou telo mé; nebo soudu tvých bojím se.

121 Ajin Ciním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkum.

122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlacili.

123 Oci mé hynou cekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuc mne.

125 Služebník tvuj jsem já, dejž mi rozumnost, abych umel svedectví tvá.

126 Cast jest, abys se pricinil, Hospodine; zrušili zákon tvuj.

127 Z té príciny miluji prikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.

128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech vecech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

129 Pe Predivnát jsou svedectví tvá, a protož jich ostríhá duše má.

130 Zacátek ucení tvého osvecuje, a vyucuje sprostné rozumnosti.

131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo prikázaní tvých jsem žádostiv.

132 Popatriž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva tech, kteríž milují jméno tvé.

133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati mela jaká nepravost.

134 Vysvobod mne z nátisku lidských, abych ostríhal rozkazu tvých.

135 Zasvet tvár svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuc mne.

136 Potuckové vod vyplývají z ocí mých prícinou tech, kteríž neostríhají zákona tvého.

137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a uprímý v soudech svých.

138 Ty jsi vydal spravedlivá svedectví svá, a vší víry hodná.

139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé neprátelé moji.

140 Zprubovanát jest rec tvá dokonale, tou prícinou ji miluje služebník tvuj.

141 Malický a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost vecná, a zákon tvuj pravda.

143 Ssoužení a nátisk mne stihají, prikázaní tvá jsou mé rozkoše.

144 Spravedlnost svedectví tvých trvá na veky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.

145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostríhal ustanovení tvých.

146 K tobe volám, vysvobod mne, abych šetril svedectví tvých.

147 Predstihám svitání a volám, na tvét slovo ocekávám.

148 Predstihají oci mé bdení proto, abych premýšlel o výmluvnostech tvých.

149 Hlas muj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudu svých obživ mne.

150 Približují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteríž se od zákona tvého vzdálili.

151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka prikázaní tvá jsou pravda.

152 Jižt to dávno vím o svedectvích tvých, že jsi je stvrdil až na veky.

153 Reš Popatriž na mé trápení, a vysvobod mne; nebot se na zákon tvuj nezapomínám.

154 Zasad se o mou pri, a ochran mne; pro rec svou obživ mne.

155 Dalekot jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.

156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudu svých obživ mne.

157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a neprátelé moji, však od svedectví tvých se neuchyluji.

158 Videl jsem ty, kteríž se prevrácene meli, velmi to težce nesa, že reci tvé neostríhali.

159 Popatriž, žet rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.

160 Nejprednejší vec slova tvého jest pravda, a na veky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.

161 Šin Knížata mi se protiví bez príciny, však slova tvého desí se srdce mé.

162 Já raduji se z reci tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné koristi.

163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvuj miluji.

164 Sedmkrát za den chválím te z soudu tvých spravedlivých.

165 Pokoj mnohý tem, kteríž milují zákon tvuj, a nemají žádné urážky.

166 Ocekávám na spasení tvé, Hospodine,a prikázaní tvá vykonávám.

167 Ostríhá duše má svedectví tvých, nebo je velice miluji.

168 Ostríhám rozkazu tvých a svedectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou pred tebou.

169 Thav Predstupiž úpení mé pred oblícej tvuj, Hospodine, a podlé slova svého udel mi rozumnosti.

170 Vejdiž pokorná prosba má pred tvár tvou, a vedlé reci své vytrhni mne.

171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyucíš ustanovením svým.

172 Zpívati bude i jazyk muj slovo tvé, a že všecka prikázaní tvá jsou spravedlnost.

173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; nebot jsem sobe zvolil prikázaní tvá.

174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvuj jest rozkoš má.

175 Živa bude duše má, a bude te chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.

176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, nebot se na prikázaní tvá nezapomínám.