Kniha Žalmu 120

Žalm tento naskrze velikou chválu a slavné svedectví dává slovu Církev pripomenuvši, že od Boha vyslyšána jest, 2. aby Buh milost s ní konati rácil 3. tak, aby žádný tomu prekaziti nemohl, žádá, 5. s naríkáním, že dlouho v zajetí zustává.

ísen stupnu. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.

2 Hospodine, vysvobod duši mou od rtu lživých, a od jazyka lstivého.

3 Cot prospeje, aneb cot pridá jazyk lstivý,

4 Podobný k strelám preostrým silného,a k uhlí jalovcovému?

5 Beda mne, že pohostinu býti musím v Mešech, a prebývati v saláších Cedarských.

6 Dlouho bydlí duše má mezi temi, kteríž nenávidí pokoje.

7 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.