Kniha Žalmu 131

David mluví o své pokore, 3. a k doufání v Boha lidu jeho napomíná.

ísen stupnu, Davidova. Hospodine, nepozdvihlote se srdce mé, ani se povýšily oci mé, aniž jsem se vydal v veci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

2 Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako díte ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mne duše má.

3 Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto casu až na veky.