Kniha
Žalmu 132
Modlitba
za to, aby Buh rácil v pameti míti horlivou o to péci Davida svatého, aby truhla
Boží své místo míti mohla podlé zaslíbení, 14. kteréž se tu pripomíná.
ísen
stupnu. Pametliv bud, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2
Jak se prísahou zavázal Hospodinu, a slib ucinil Nejmocnejšímu Jákobovu, rka:
3
Jiste že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4
Aniž dám ocím svým usnouti, ani víckám svým zdrímati,
5
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k príbytkum Nejmocnejšímu Jákobovu.
6
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích
Jaharských.
7
Vejdemet již do príbytku jeho, a skláneti se budeme u podnoží noh jeho.
8
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpocinutí svého, ty i truhla velikomocnosti
tvé.
9
Kneží tvoji at se zoblácejí v spravedlnost, a svatí tvoji at vesele prozpevují.
10
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tvári pomazaného svého.
11
Ucinilt jest Hospodin pravdomluvnou prísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí,
rka: Z plodu života tvého posadím na trun tvuj.
12
Budou-li ostríhati synové tvoji smlouvy mé a svedectví mých, kterýmž je
vyucovati budu, také i synové jejich až na veky sedeti budou na stolici tvé.
13
Nebot jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobe za svuj príbytek, rka:
14
Tot bude obydlí mé až na veky, tut prebývati budu, nebo jsem sobe to oblíbil.
15
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16
A kneží jeho v spasení zoblácím, a svatí jeho vesele prozpevovati budou.
17
Tut zpusobím, aby zkvetl roh Daviduv; pripravím svíci pomazanému svému.
18
Neprátely jeho v hanbu zoblácím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
|