Kniha Žalmu 138

David dekuje Bohu, že ho v tak velikém nebezpecenství zachovati, a k dustojenství královskému dopomoci rácil; 7. pri cemž doufání své Bohu ukazuje.

aviduv. Oslavovati te budu, Pane, celým srdcem svým, a pred mocnými žalmy tobe zpívati.

2 Skláneti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.

3 Kteréhokoli dne vzýval jsem te, vyslyšels mne, a obdarils silou duši mou.

4 Oslavovati te budou, Hospodine, i všickni králové zeme, když uslyší rec úst tvých.

5 A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,

6 A ac vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patrí, a vysokomyslného zdaleka zná.

7 Bych pak chodil u prostred ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti neprátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.

8 Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na veky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.