Kniha
Žalmu 140
David
sobe vysvobození, 10. neprátelum pak v zarytosti trvajícím vyhlazení od Boha
žádaje, 13. v dovernosti k milosrdenství a spasení Božímu jistému se utvrzuje.
rednímu
z kantoru, žalm Daviduv. (140:2) Vysvobod mne, Hospodine, od cloveka zlého, a
od muže ukrutného ostríhej mne,
2
(140:3) Kteríž myslí zlé veci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
3
(140:4) Naostrují jazyk svuj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich.
Sélah.
4
(140:5) Ostríhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného
zachovej mne, kteríž myslí podraziti nohy mé.
5
(140:6) Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a lécky
své mi položili. Sélah.
6
(140:7) Rekl jsem Hospodinu: Buh silný muj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu
pokorných modliteb mých.
7
(140:8) Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž prikrýváš hlavu mou v cas
boje,
8
(140:9) Nedávej, Hospodine, bezbožnému, cehož žádostiv jest, ani predsevzetí
zlého vykonati jemu dopouštej, aby se nepovýšil. Sélah.
9
(140:10) Vudce tech, jenž obklicují mne, nepravost rtu jejich at prikryje.
10
(140:11) Padej na ne uhlé reravé, a na ohen uvrz je, do jam hlubokých, aby
nemohli povstati.
11
(140:12) Clovek utrhac nebude upevnen na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen
jsa, padne.
12
(140:13) Vím, žet se Hospodin zasadí o pri chudého, a pomstí nuzných.
13
(140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a uprímí prebývati pred
oblícejem tvým.
|